N. Amatérská jeskyně, záhada vodní hladiny ve Spojovací chodbě vyřešena!

Záhada neznámé volné hladiny v odbočce Spojovací chodby je vyřešena. Trvalo to přes rok, abychom nalezli odpověď na to, co je to za volnou hladinu která byla loni v srpnu „objevena“. Dalším průzkumům totiž zabránili prudké srážky z poloviny září 2014. „0“ jezero se zalilo a zůstalo zavřené až do poloviny července letošního roku. Bylo to s podivem, protože zemědělci, pěstitelé a dokonce i vodáci si naříkali na nedostatek vody po suchém jaru. Občas jsme někoho dostali konstatováním, my máme vody dost a nabídkou, že si klidně může nějakou odnést.

Po otevření „0“ jezera jsme prvně instalovali lepší, výkonnější hadici na snížení hladiny. Horní chodba, jejíž ústí je situováno cca 25 metrů od začátku Spojovací chodby u „0“ jezera, na 3 metrovém stupni, měřila po snížení koncové hladiny 50 metrů a denivelace byla spočítána na 5 metrů. Jedná se o tlakový kanál průměrných rozměrů 1,5 výšky na 1 metr šířky, bez sedimentů. Chodba vybíhá východním směrem, což při místní situaci okolních chodeb není příliš příznivý směr. Protože v poslední třetině chodba zase klesá, celkový rozdíl hladiny na dně Spojovací chodby (když tam je) a koncové hladiny se smrskne na 2 metry, kde přečerpávání samospádem spolehlivě funguje do vyrovnání hladin, což ovšem nestačí na další průnik, sifon zůstává zavřený. Proto byl loni uskutečněn rychlý potápěčský průzkum, který přinesl nadějné informace. Po 10 metrech s 2 metrovou hloubkou, byla popsána suchá chodba, která pokračuje stupněm, ale protože zde byl nalezen telefonní drát, další úvahy byly opatrné. Stáli jsme před dilema, zda dopravit ruční čerpadlo a „zbytek“ vody přečerpat a nebo přece jen nasadit ještě jednou potápěče a suché prostory za sifonem důkladněji prohlédnout, případně částečně zaměřit. Zvítězila druhá varianta, byla totiž o dost snazší. Druhá potápěcí akce byla stejně útočná jako první, museli jsme si vystačit se třemi lidmi. Start potápěče se několikrát opakoval, neboť byl problém s odvíjením šňůry z bubnu. Při těchto opravách jsme se dověděli, že pod vodou chodba mění směr k jihu, což poslalo potenciál případného objevování k nule, bylo nám jasné, že se vracíme zpět do známých prostor. Po 20 minutách, což ponor i z průzkumem trval, nás nepřekvapil výsledek. Po vynoření a zdolání cca 4 metrového stupně, prostory začaly vypadat povědomě. Opravdu, bylo to ústí Spojovací chodby pod dómem Marko Zahradníčka.

Vystopovali jsme tedy paralelní kanál Spojovací chodby, kterou využívá vzdutá Bílá voda, pro přelévání až do „0“ jezera. Prozkoumané prostory budou předmětem dokumentace a tím průzkum této záležitosti skončí. Přesně dle konstatování, stokrát se člověk vrací s nepořízenou, aby… se je1-DSC_0343-003dnou usmálo štěstí. Počítá to někdo?