Rumunsko, Banát

Banát – naše dosavadní speleologická činnost od roku 2006

 

V roce 2006 náš speleologický klub po delší době opět zavítali do Rumunska, na výpravu zaměřenou jak jinak na jeskyně a krasové území. Rumunsko a jeho krasová území pro nás nebylo žádnou neznámou, naše první výpravy se konali už v před revoluční době. Později, v devadesátých letech, jsme do Rumunska jezdili na tradiční speleo-expedice, které byly velmi dobrodružné a exotické. Na přelomu století, od roku 2003, jsme na nějaký čas veškerou expediční činnost věnovali Černé Hoře, jedné z bývalých zemí Jugoslávie.

Rumunsko bylo na delší dobu takřka zapomenuto, kdyby nás koncem roku 2005 nekontaktovala organizace Člověk v tísni, zdali bychom se nechtěli zapojit do řešení problému s pitnou vodou, pro českou ves Svatá Helena na rumunském Banátu. Povědomí o tom, že na Banátu jsou také rozsáhlé krasové území jsme sice měli, ale kdo ví, zda by se někdy dostali do naší pozornosti, kdyby nebylo této žádosti.

Na jaře roku 2006 hledáme marně v automapě cestu do české vesnice Sv. Helena, která se má nacházet nad Dunajem u rumunské hranice se Srbskem.

Orientujeme se dle nejbližšího většího města Nová Moldava a zjišťujeme, že na kopcích podél Dunaje se nalézá dalších několik obcí s českým obyvatelstvem: Gernik, Rovensko, Bígr, Eibental a také vzdálenější, opomínaná Šumice.

Tím pro nás začíná nová epocha expediční činnosti v Rumunsku. Nalézáme ostrůvek, jakýsi skanzen české kultury, zachovalý ve své prostotě národnostní menšiny, takřka nezměněný od vzniku v 19 století. Mluví se tu česky, nakupujeme za české peníze, a navíc v obci se dá sehnat úžasné zázemí pro další speleologickou činnost.

Helena se rozprostírá na skalnatém vápencovém ostrohu, který nedaleko přetíná hlubokou soutěskou Dunaj. S třemi stovkami stálých obyvatel je tak malá, že většina automap ji neuvádí a samosprávou spadá pod rumunskou obec Coroniny.

Obec je sice velmi zajímavě situovaná na vápencových skaliscích, ale přináší to po dobu její dvěstěleté existence i jeden problém, nedostatek vodních zdrojů. Lidé zde přežívají se zásobami vody zadržené ve vykopaných cisternách, neboť vápenec, co by propustná a rozpustná hornina, veškerou vodu pohltí a odvádí ji, jak důmyslná kanalizace k Dunaji. Tedy zajímají nás přednostně jeskyně s aktivním tokem pod obcí, které by se mohli stát zdrojem pitné vody. Jedná se o tři jeskyně: vyvěračka Rajka, jeskyně Alibeg a jeskyně U Lomu. Dostavují se z hlediska speleologie úspěchy, daří se nám nacházet pokračování v menších, místy zaplavených chodbách, ale problémy obce s pitnou vodou naše výsledky příliš neřeší. Snažíme se také při rozhovorech s místními poskládat nějaké informace, neboť některé zajímavé lokality mohou být zasypány. Je to náročná činnost, neboť většinou se jedná o přibarvené historky, které si lidé předávají mezi sebou. Na základě těchto informací jsme například rozebírali smetiště v propadlině zvané Filandrova propast nad obcí. Měla zde být voda nejen slyšet, ale dokonce děti měli slézat kdesi do podzemí a vodu vynášet. Nám se po několika dnech práce toto rozhodně nepotvrdilo. Také důkladně prohledáváme návrší nad Sv. Helenou a nacházíme propástky na okrajích závrtů a polí. Sepisujeme seznam s GPS souřadnicemi a některé zajímavější uvádíme v článku sborníku Speleofóra 2007. Pronikáme potápěčsky do již známých (jak později zjišťujeme) prostor jeskyně vyvěračky v Rajce, rumunsky Pestera Cicalavat.  Nejdále se nám v prvním roce (2006) podařilo postoupit v jeskyni U Lomu, kterou jsme prodloužili o 150 metrů.

Naší pozornosti neuniká ani vzdálenější okolí, na planinách procházíme kolem spousty závrtů, v hlubokých údolích nacházíme další známé i méně známe jeskyně. Turisticky jsou hojně navštěvované jeskyně na Dunaji Gaura cu Musca, v pohoří Muntii Locvei pak skalní most Kulhavá Skála, Vranovec (Pestera din Valea Ceuca) a vzdálenější Turecká Díra (Pestera Gaura Haiduceasca).

Krasové území se nám líbí, při dalších akcích v následujících letech nacházíme další již známé jeskyně a získáváme představu, jak by mohlo fungovat místní odvodňování. Převažují zde menší jeskyně do 0,5 km délky. Jen dvě jeskyně zde dosahují kilometrových délek: Turecká díra – Gaura Haiduceasca 1870 m a jeskyně v údolí Polevii – Pestera cu Apa din Valea Polevii 951 m. Jedná se v těchto dvou případech o jeskyně, které kopírují svah údolí, postupným zahlubováním vodního toku mohou být protékány jen částečně a netvoří odvodňování krasových planin nad údolím.

 

2007

první akci v roce 2007, věnujeme dokumentaci jeskyně na Polevii a jejího blízkého okolí. O několik stovek níže ve stejném údolí nacházíme zajímavou vyvěračku spod protější stráně údolí. Nejvíce nás přitahuje místo nad vývěrem, ze kterého vychází zřetelný průvan. Prudce svažující se otvor nám místní dobrodruh a jeskyňář Štěpán popisuje jako jezevčí noru. Začínáme těžit sediment, který je převážně písčitý, takže už druhý den pronikáme přibližně 15 m dlouhou plazivkou do neznámé jeskyní chodby s vodním tokem. Při procházení neznámých prostor, ale nacházíme otisk holínek, tedy nejsme tu určitě první. Později, při dalších akcích dle změřených hodnot jeskyně zjistíme, že se jedná o jeskyni známou od roku 1988 pod názvem Pestera cu Apa da la Moara, volně přeloženo: jeskyně s vodou na mlýn. V roce 2007 jsme na Banát vyjeli 3x. Také se vracíme do vyvěračky Rajka, kde byl potápěčsky překonán 2. sifon a objeven dóm s přítokovou chodbou ze 3. sifonu.

 

2008

Další návštěvu Banátu jsme nechali až na podzim roku 2008. Nejprve se nám podařilo potápěčsky proniknout koncovým sifonem v jeskyni Alibeg, kde jsme našli cca 10metrové pokračování chodby nořící se do dalšího sifonu. Tam ovšem krápníková hmota natolik zmenšila profil, že nebylo možné proniknout do dalšího pokračování. Činnost pod vodou též omezuje sediment, který při pohybu rychle snižuje viditelnost. Tento malý, dílčí, úspěch nás odrazil k další činnosti ještě při této akci.

Už při předešlých návštěvách, jsme procházeli kolem velmi zajímavého místa, ve svahu naproti Kulhavé skály naší pozornosti neunikla vyvěračka a její zařícené ústí. Přitahovalo nás její umístění na vyvýšené terase oproti údolí vranovce a odtok vod po travertinových kaskádách, ve kterých jsou také menší jeskyně. Travertin, sladkovodní vápenec, musí být někde rozpuštěn, aby se zde usadil. Lze toto často pozorovat u vývěrů z jeskyních systémů. Vznikla odvážná laická teorie, že právě zával v ústí vyvěračky střeží vstup do odvodňovacího systému rozsáhlého návrší, s četnými závrty. Rozebírání závalu trvalo již druhý den, když se začala rýsovat částečně zaplavená rozsedlina, skalních stěn, kterou bude možné asi někam proniknout a opravdu.

Pronikli jsme 80 metrů daleko, menší klikatou jeskyní chodbou, průměrných rozměrů 2 metry výšky, 1 metr šířky, ovšem většinou po pas ve vodě. Chodba končila sifonem, potápěcí výstroj jsme neměli k dispozici, a tak jsme odcházeli s tím, že se alespoň za rok máme proč vrátit. Pro nově objevenou jeskyni se ujal název Jasanka, vznikl odvozeninou z místních českých názvů. Když jsme místním lidem popisovali kdeže trávíme celé dny, říkali tam na Jasanovce, jak je měkký kámen.

 

2009

Návrat do Jasanky přišel na podzim roku 2009, kdy jsme se s potápěcí výstrojí pustili do díla. Postup byl snadný, jednalo se o stropní kulisu, navíc zadržená hladina vody šla snížit odstraněním skalní hráze. Takže když se potápěči vraceli, sifon už nebyl, zůstal jen název nultý sifon. Proniknutím dalších 80 metrů, jsme totiž narazili na další vodní překážku, která bohužel i pro potápěče, z důvodu malého podvodního profilu, nebyla překonatelná. Polygon jeskyně se prodloužil na 160 metrů.

Při dokumentaci nově objevených prostor, bylo patrné, že sifon odděluje od vstupních částí úsek vyvýšené chodby nad 6metrovým stupněm. Vznikl smělý nápad, zkusit hladinu snížit samospádem.

 

2010

V roce 2010 za tímto účelem byly na jaře až létě, pořádány dvě akce, při kterých nám ovšem vodní stavy nepřály. Až začátkem léta se nám podařilo proniknout ke koncovému sifonu, ale protože hladina přetékala, mělo tak smysl si zde pořízené hadice pro tento účel uschovat na lepší časy. Jednalo se o vrapované bazénové hadice, které byly pořízeny na základě požadavků účel – cena. Aby splnili účel, bylo nutné, aby držely tvar i při podtlaku a měly v rámci možností a pořizovací ceny rozumný průměr.

Podzimní část jsme věnovali průzkumu vývěrové jeskyně nad kaskádou pod obcí Padina Mateii, kde jsme se i potápěli v koncovém sifonu. Bohužel bez výsledku, přítok do jezera probíhá pravděpodobně z kanálu úzkého profilu. Během tohoto roku jsme na Banát vyrazili třikrát.

 

2011

Rok 2011 přináší nízké vodní stavy a my jsme se vrátili do jeskyně Jasanka. S vědomím, že každý rok nemusí být vhodné vodní stavy, jsme začali připravovat výstroj na čerpání pomocí elektrických čerpadel, kterou ovšem lze přepravit ve vacích na zádech 5 km daleko. Jednalo se tedy jen o malá čerpadla do 25 kg váhy, stejně tak generátor napětí byla pouze 1 kw elektrocentrála. I tak materiál vážil nějakou stovku kilo, chtělo to silný odvážný tým, alespoň deseti lidí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při říjnové akci, takto vybaveni, procházeli po zpevněných cestách kolem stavby větrných elektráren. Ihned jsme této skutečnosti využili a cestu jsme si zkrátili o dobré 3 km, kam jsme dojeli autem.

Máme k dispozici jedno čerpadlo malé váhy i výkonu. To napojíme na bazénové vrapované hadice, původně určené na pokus přelití samospádem. Energii přenáší 160 metrů kabelu v gumové izolaci, pro tento účel pořízený. Radost přináší už jen klesající hladina, s touto výbavou. Zjištění po několika hodinách a odčerpání 5 metrů hloubky, že popsaná úžina není pro nás na rozdíl od potápěče překážkou, přináší bujaré veselí. Druhý den pokračujeme, nalézáme 40 metrů suché chodby, kde nás již 200 metrů od vchodu zastavuje hladina dalšího sifonu.

Pokusili jsme se ho také odčerpat, ale čas a výkon techniky nestál na naší straně. Nevadí, s jídlem roste chuť, říkáme si hned druhý den při snídani před odjezdem. Víme, že jsme na dobré cestě a ve výkonu techniky máme rezervu. Ale rok do dalšího podzimu to nevydržíme, to uzraje dřív.

Je začátek prosince 2011, počasí je příznivé, jedeme tedy na druhou letošní výpravu. Buď to skončí tak, jak zatím skoro všechny námi zde zkoumané jeskyně, tedy úzkými kanály. Anebo to někam povede, každopádně to chceme vědět hned. Slovo hned má však v tomto případě poněkud jiný rozměr. Znamená to hned po noci strávené v autě naložit materiál na záda a vyrazit, protože Tak výprava je plánovaná jen na čtyři dny. První sifon se nám podařilo vyčerpat za dvě hodiny, přece jenom máme silnější čerpadlo a lepší hadice typu C. Transportujeme čerpadlo čtyřicet metrů k druhému sifonu, ale protože voda zde pomalu stoupá, jak víme z předešlé akce, musíme nainstalovat záložní čerpadlo. Jsme na konci prvního dne, čerpadla jsou nainstalována a v druhém sifonu hladina také uspokojivě klesá. Vypínáme stroje a jdeme dospat předešlou noc v autě.

Druhý den máme o hodně snadnější start akce, stačí připojit generátor elektrického proudu a čerpadla začínají konat svou poněkud stereotypní robotu. Než se oblékneme a zdoláme vstupní partie, je již 1. sifon otevřen. Ve 2. sifonu je čerpadlo připraveno na posunutí, pokles hladiny až o 0,9 metru za hodinu dodává dobré nálady. Údaj rychlosti poklesu hladiny může napovídat o druhé straně sifonu, jak jsme si později ověřili. Míjíme metu, kde jsme při poslední akci čerpání ukončili, a napětí začalo narůstat. jak to vlastně je, má naše snažení smysl? Minuli jsme několik stropních kulis, ale chodba sifonu neustále klesala. Takže ve chvíli, kdy došlo k otevření, bychom to ani nezaznamenali, kdyby kolem nás nezačal proudit výrazný průvan. Protože jsme měli možnost srovnání s předchozím sifonem, kde se jednalo o 40 metrů volných chodeb a průvan zde byl nepatrný, tušili jsme, že jdeme konečně do něčeho pro tuto jeskyni zásadního. Po průniku za 2. sifon nebyla cesta do dalšího pokračování jednoduchá ani jednoznačná. V dalším průběhu chodby bylo nutné překonat stupeň a průlez byl omezen zúžením, ve kterém širší hrudníky otrhávaly naštěstí jen oděv. Při prvním průniku bylo zjištěno, že nové prostory nejsou příliš velké, ale zato rozsáhlé. Proto jsme při dalším postupu rozdělili tým na jednotku explorační a mapovací. Explorační jednotka využila své šikovnosti, stopovacího talentu a dle nejvýraznějšího vodítka průvanu hledala hlavní pokračování. Pro mapovací tým značila cestu křídou. Tomu se podařilo zdokumentovat 246 metrů. Mapování bylo ukončeno dle odhadů explorační jednotky v jedné třetině volně přístupných prostor, protože vypršel čas pro postup vpřed, a tedy i pro druhou letošní expedici. V této chvíli jsme už věděli, že proběhne ještě jedna expedice v povánočním období, která jedním dnem načne rok 2012.

Díky výsledkům třetí a poslední expedice v závěru roku 2011 lze konstatovat, že nově objevené pokračování vývěrové jeskyně Jasanka zásadně mění pohled na její význam v této krasové oblasti. Jedná se o odvodňování návrší Dealu Coroneanti, kde lze pozorovat vyvinuté povrchové krasové jevy. V jeskyni jsou pozorovatelné jednotlivé úrovně, jak se jeskyně zahlubovala, dnes známe tři. Spodní patro je nejmladší úroveň odvodňování, z toho vyplívají i malé rozměry prostor, často zčásti a dvakrát kompletně zaplavené vodou. Průměrné rozměry chodeb jsou přibližně 2 metry výšky na 1 metr šířky. Dva čerpané sifony neobsahují objemem velké množství vody, první je hluboký 5 metrů, druhý 6,7. Při pokusu o překonání toho prvního potápěčem, nebyl nalezen průchodný profil. Proto bylo velké překvapení po vyčerpání, že se lze protáhnout bez plánovaného rozšiřování. Ve druhém sifonu jsme potápěčský průzkum nedělali a zapojili jsme od počátku čerpadlo. Spodní úroveň má stoupající charakter a v hlavním pokračování jsme doposud naměřili 300 metrů. Krápníková výzdoba se v této úrovni prakticky nevyskytuje a sedimenty dna v sifonech většinou tvoří písky až jemnozrnný štěrk, nedokonale ohlazených nekrasových hornin. V přední části, hned za vchodem, se vyskytují naplavené bahenní sedimenty.

Vyšší úroveň je velmi zajímavá, začíná hluboko řezaným meandrem, který později přechází v říční chodbu průměrných rozměrů 3 metry výšky, na 2,5 metrů šířky. Podařilo se nám v ní zaměřit 530 metrů k dalšímu sifonu. Dno hlavní chodby je buďto bez sedimentů, nebo jsou zde nánosy ohlazených valounů nekrasových hornin průměrného rozměru 5 × 5 cm. Krápníková výzdoba se zde vyskytuje řídce a je velmi mladá, působí to dojmem, že vyšší vodní stavy zde provádí pravidelnou selekci. Vzhledem k množství odboček nelze vyloučit další zajímavé explorace a nárůst metrů celkového polygonu.

Velice zajímavý je nový horizont, dosažený zdoláním cca 15metrového komínu ze střední úrovně. Navedl nás sem průvan, což je skvělý průvodce při exploracích v této jeskyni. Zatím nejvyšší úroveň má chodby podobných rozměrů jako střední, ale je zde velmi bohatá krápníková výzdoba, kterou na dně občas střídá hlinitý sediment. V této úrovni jsme zatím pronikli cca 100 metrů, ale mapu jsme již nestačili pořídit. Zkrátka každá expedice má svůj vymezený čas a v tom se nemusí vždy vše stihnout, alespoň je vždy proč se vracet.

Z uvedených délek lze konstatovat, že jeskyně svým průběhem opustila kategorii do 200 metrů délky, která je zde nejobvyklejší. V rámci seznamu jeskyní pohoří Muntii Locveji se s délkou polygonu 1450 metrů řadí prozatím na druhé místo. Také charakterem se vymyká, dvě nejvýraznější jeskyně této oblasti jsou říční chodby kopírující svah údolí, kde je znám ponor i vývěr (Speleofórum 2009, Banát 2008). Vzhledem ke směru, který se po úvodních výkyvech ustálil a míří do nitra zmíněného návrší, není přespříliš odvážné mluvit o odvodňovacím systému většího rozsahu.

 

2012

Na jaře se nám podařilo kontaktovat místní jeskyňáře z Rešic a domluvit setkání na Gerníku. Hlavním úkolem tohoto setkání bylo informovat o našich dosavadních průzkumech, a objevu jeskyně Jasanka. Vše bylo přijato pozitivně a začala se rýsovat budoucí spolupráce. S rumunskými kolegy jsme navštívili několik jeskyní. První lokalitou byl vývěr Padina Matei situovaný ve stejnojmenné obci. Jeskyně má celkovou délku 94 m, denivelaci +4 m a představuje zdroj vody pro přiléhající vesnici. Zajímavostí je především doposud nezkoumaný koncový sifon. Jeho rozměry nejsou zrovna největší, nicméně za pokus s bokovými lahvemi by to možná stálo. Exkurze proběhla také do jeskyně Gaura Haiduceasca, nazývané rovněž Turecká díra, o celkové délce 1370 m a denivelaci 69,5 m (+6, -63,5 m). Tato lokalita není příliš atraktivní, co se týče možnosti dalšího bádání. Je zde znám ponor i vývěr. Jeden den, již bez rumunských přátel, jsme věnovali průzkumu a mapování Cinkavé propasti nad Gerníkem, na níž nás upozornili místní obyvatelé. Podařilo se ji prozkoumat až po koncový zával do hloubky 30 m, a tím i vyvrátit místní povídky o nedozírných hloubkách.

Na podzim přišlo období nízkých vodních stavů, což je správný čas návratu do jeskyně Jasanka. Zajímavých míst zůstalo po předešlých akcích v jeskyni hned několik. Nejlákavější z nich byly V komín a nad ním neprobádané patro, dále pak koncový sifon, který se při loňských pokusech jevil spíš jako stropní kulisa. A když bude čas, jsou tu další komíny a nekonečný Hadí kanál s průvanem. „V“ komín přinesl úsek velmi pěkně vyzdobené jeskyně, a hlavně se touto horní úrovní podařilo obejít sifon a nalézt další pokračování jeskyně. Jeskyně zde opět mění charakter na vysokou úzkou meandrující chodbu, která končí snížením a sifonem. Sifon není objemný ani hluboký, podařilo se ho odstranit samospádem přinesenou hadicí. Za ním už nás čeká jen zával a zajímavý poznatek. Po odstranění sifonu se obnovil průvan, známý z předešlé akce.

Celková délka polygonu přesahuje 2 kilometry, čímž je v pohoří Muntii Locvei nejdelší známou jeskyní.

 

2013

Vracíme se opět na podzimní Banát a do jeskyně Jasanka. Bohužel vodní stavy nám nepřejí, tento rok zde byl asi bohatější na vláhu. Přesto spustíme čepání vstupních částí, mezi 1. a 2. sifonem přibyl ještě jeden, což nás nezastavilo. Zastavil nás sifon, za vysokou chodbou zvanou Odcházení. Sem už nebylo, jak posunout techniku. Ve vysoké prostoře „Odcházení“ bylo dosaženo 15 metrů, bez možnosti dalšího pokračování. Je to zajímavé místo, neboť dle nadmořských výšek vchodu a odhadované polohy tohoto místa v mapě, tu není k povrchu ani 20 metrů. Na povrchu ve svahu se i přes tvrzení místního bači nic neprojevuje. Ale je to lákavá představa, chodit do Jasanky bez čerpání…

Další činnost se přesouvá do okolí města Anina a okolních hor, kde jsme upozornění na zajímavou jeskyni Pestera de la Captare v údolí Minisuluji, udávané délky 960 m. Daří se najít nové prostory za koncovým sifonem odhadované délky 150 metrů. Později bylo v roce 2014 změřeno přes 700 metrů. Dále pak na výzkumu pokračuje jeskyňářský klub Devon.

 

2015

Jarní výpravy na Banát jsou věnované převážně povrchu, ale tam se Jasanka příliš neprojevuje.

Letní výpravu směřujeme do okolí vesnice Bígr. Je zde mnoho vápencových ostrůvků, roztroušených v hlubokých lesích. Uvádí se zde dvě jeskyně Zamonita a Gaura Corni. Zatímco Zamonita je poměrně blízko obci a dá se nalézt, Gaura Corni nám zůstala ukryta někde v lesích.

Podzimní expedice se vrátila na Svatou Helenu. Chtěli jsme expedičně vyzkoušet čerpání v jeskyni silnějšími čerpadly, které je nám většinou dobře známé z Moravského krasu. Naráželi jsme na dva problémy, jednak doprava materiálu na místo určení a potom výroba energie. Jako nejvhodnější lokalita se nám jevila jeskyně, vyvěračka pod Sv. Helenou místně zvaná Rajka. Rumunští jeskyňáři ji znají spíše jako Pestera Cicalavat, dle názvu údolí.

Jeskyně je známá dobře obyvatelům české vesnice, neboť z ní byla čerpána zkraje devadesátých let voda pro místní vodovod. Byl to pokus zlepšit životní podmínky, protože vesnice je situována na vápencovém ostrohu a od založení potýká s problémem spodní vody.  Proto na většině území není možnost vybudování studny. Tento pokus ovšem měl své finanční úskalí, jednak vybudování a později i samotné provozování. Při tomto využití a nutných terénních úpravách vývěru se patrně podařila snížit hladina vstupního sifonu natolik, že bylo možné proniknout do dalšího volného pokračování. Tohoto využili rumunští jeskyňáři a celou přístupnou jeskyni zdokumentovali, po 200 metrech hlavní chodba končí v 2. sifonu. Znovu do jeskyně potápěčsky pronikáme při expedicích v letech 2006 a 2007. Při jarní expedici 2007 byl překonán 2. sifon a objeven dóm s přítokovou chodbou ze 3. sifonu. Prostory nebyly zdokumentovány, v 3. sifonu se nepodařilo postoupit pro členitost a velké množství bahnitého sedimentu.

Tím se jevila lokalita jako nejvhodnější, pro realizaci velké čerpací akce. Navíc příštím rokem, by chtěla obec obnovit čerpání vody, i proto byl výzkum většího rozsahu potřebný.

Začalo se tedy chystat patřičné množství materiálu, což znamená jistou rezervu. Je hloupé akci ukončit na nedostatku materiálu. Bylo plánováno vyčerpání 1.vstupního sifonu benzínovým čerpadlem o výkonu až 1 m3 za min. s 4 taktním motorem. V jeskyni čerpání 2. sifonu elektrickým kalovým čerpadlem KDFU 80. Dále pak pokračovat v čerpání 3. sifonu, který neměl být dle popisu příliš vzdálen, neboť z této části jeskyně neexistuje mapa. Na udržování vyčerpaných sifonů byly připraveny 2 menší čerpadla na 220 V a C hadice. Větších B hadic bylo připraveno 310 metrů pro případné čerpání ven, ale počítalo se s krátkým potrubím na odčerpáváním a volným odtokem vody. Elektrických kabelů pro třífázový proud jsme měli s sebou 297 metrů 4×6. Na jednofázový proud jsme měli 300 metrů kabelu. Zdrojem elektrické energie byla třífázová centrála o výkonu 6 KW. Co dodat, byla to pěkná hromada materiálu, kterou nachystat, odzkoušet a dopravit na místo dalo cosi práce.

Počet přihlášených jeskyňářů zprvu sliboval silnou sestavu, ale jak už to tak bývá, postupem někteří zájemci odpadnou. I tak se nám podařila dát dohromady dobrá parta nadšenců, neboť kdybychom potřebovali držet sifony vyčerpané třeba 24 hodin, je potřeba dostatek čerstvé síly.

Na průzkum jeskyně jsme měli vyčleněny 4 dny. Na úvod jsme zjistili, že cestu od silnice do údolí nebude možné zdolat autem (0,5 Km), tedy veškerou výstroj jsme museli dopravit na sobě. Vstupní 1. sifon trval vyčerpání benzínovým čerpadlem 2 hodiny.Odhadovaný průtok jeskyní činil odhadem 0,3 m3. Čerpání 2. sifonu zabralo něco přes 3 hodiny, sifon byl větších rozměrů než vstupní. Chodba výšky 2 m., šířky 4 m. padala pod úhlem 20° do 4metrové hloubky. Čerpadlo jelo takřka na plný výkon, neboť stačilo čerpat jen 30 metrů hadicí do chodby, kde voda již sama odtékala ke vstupu. Za 2. sifonem nás čekal dóm, zatím největší prostora v jeskyni, ale také komplikace. Celý svah na dno sifonu byl tvořen velmi řídkým bahnem, které se dalo po odčerpání vody do pohybu a hrozilo zavalení sifonu. Zde tomu necháváme přes noc volný průběh, abychom rozmysleli co dál. Další den se pokusíme svah trochu odčerpat hydro těžbou a tím ho stabilizovat. To se částečně daří, v jemném bahně se nachází menší valounky, které spolehlivě ucpávají koš čerpadla. Po 4 hodinách „tance s čerpadlem“, nám připadlo, že se svah zastavil. Začínáme instalovat 220V kabel, abychom mohli v 2. sifonu udržovat hladinu jedním menším čerpadlem a postupně posunujeme velké čerpadlo do 3. sifonu. V dómu začínáme průzkum vysokého meandru, který přechází v komín. Ten přechází v 10metrové výšce do dvou horizontálních chodeb. První sledující směrově přibližně 3. sifon se po 10 metrech zavírá závalem. Co bylo zajímavé v tomto horizontu byly nalezeny střepy nádob a odpad napadaný z povrchu. Druhá chodba, vedoucí opačným směrem je delší, dosahuje 50 metrů, v závěru klesá a uzavírá se hliněným sedimentem, který je proplachován občasným tokem. Celá jeskyně byla v průběhu nově zmapována. V závěru třetího dne se erozní situace nevyvíjí povzbudivě, ve 3. sifonu po snížení hladiny o 1 metr svahy ujíždí a prakticky cesta dál mizí v bahně. Poslední den nás čeká překvapení, když po snídani během dopoledne přicházíme k jeskyni, ze které nic nevytéká. Prvně nás napadá, že se asi svah v dómu definitivně sesul, ale není tomu tak. Když pronikáme do jeskyně, dá se ještě projít 2. sifonem do dómu. Jestli se tedy něco ucpalo, bylo to asi ve 3. sifonu, ze kterého pomalu začíná přetékat voda.

Další průzkum v jeskyni už neplánujeme. Do budoucna zůstává určitě zajímavý poznatek z horizontu nad koncovým dómem v podobě zapadnutého odpadu. Vzhledem k tomu, že ve zdejším kraji dolíky, nejlépe zarostlé křovím slouží k likvidaci odpadu, jistě bude velmi zajímavé projít povrch po vynesení do mapy. Vchod do dómu za dva sifony by v budoucnu mohl řešit beznadějnou „bahenní situaci“. V jeskyni dominuje severovýchodní směr, když pomineme prudký severní výkyv v druhé třetině polygonu. Ten se ovšem záhy prudce stáčí takřka o 180°aby dále pokračoval v hlavním směru. Při srovnání mapy povrchu jeskyně kopíruje žlíbek směřující pod začátek obce, který později přechází ve výraznou úvalu, kde jsou četné veliké závrty. Mnohé z nich mají zemědělsky obdělávané dno, což je možná příčina ukládání velkého množství řídkého sedimentu v okolí 2. a 3. sifonu. Zpracované výsledky poskytneme obci, protože mohou být zajímavé při obnově zdroje vody. Celá akce byla velmi zajímavá pro vyzkoušení expedičního čerpání „těžkou technikou“.

 

2017

Zkoušíme ještě jednou štěstí s čerpadly na Sv. Heleně, v jeskyni Alibeg, mezi čechy známá jako Velebný žlábek. V jeskyni je známá polosuchá část cca 180 metrů k přítokovému sifonu. Ten jsme sice potápěčsky 2008 překonali, ale další pokračování bylo úzké. Na odčerpávání vody ze sifonu stačí jedna 20metrová C hadice, voda poslušně odtéká ke vchodu, kde později vyhrabeme drážku, aby vytékala až ven. Za první hodinu klesá hladina o 40 cm a v takovém to tempu to pokračuje 5 hodin. Strop sifonu je z opadávajícího nekrasového černého kamene. Čekali jsme rychlejší postup, dle velikosti prostor a zkušeností z Jasanky 3–4 hodiny. Celé to začíná být nějaké neobvyklé, poslední hodinu se ozývali výrazné zvuky pronikajícího vzduchu do nějaké kapsy. Máme vyčerpáno něco přes 3 metry a začínají být problémy s čerpadlem, které občas vysadí. Přičítáme to poškozenému kabelu, ale později zjišťujeme nadměrné zahřívání čerpadla, protože čerpá spíš než vodu, pěknou břečku. Po 6 hodinách čerpání se otevírá malý průzor do dalšího pokračování, kde již chodba stoupá. Na dně už ovšem není voda, nýbrž řídké bahno. Další cestu blokuje částečně upadnutý strop nekrasu a hlavně sunutí dalšího řídkého bahna dolů. Proti tomuto nemáme zbraň, je to ještě horší než v Rajce, akci končíme.