Od roku 2023 se jedním z hlavních pracovišť skupiny stala jeskyně Jarní, nacházející se v levé stráni Pustého žlebu u paty skalního amfiteátru, zhruba 100 m daleko od jeskyně Novoroční. Motivací k zahájení prací na této lokalitě bylo opakované pozorování průvanu u vstupního portálku této jeskyně, který je zejména v zimních měsících při nízkých teplotách vskutku citelný.
Jeskyně je patrně známá velmi dlouho. Již v roce 1970 byla zahrnuta Františkem Musilem sen. společně s Igorem a Jiřinou Audyovými do vznikajícího pasportu jeskyní Moravského krasu pod číslem 38. Odtud bylo později odvozeno číslo JESO K2301210-J-00380. V blízkém okolí se nachází několik dalších jeskynních vchodů evidovaných pod čísly: 39, 39A, 39B a 39C. První mapu jeskyně Jarní i okolních jeskyněk pořídili v roce 1973 Stanislav Mayer společně s Václavem a Jaroslavou Kacetlovými. V pasportech ani v uvedené mapě tato jeskyně neměla žádný název a byla označena pouze číslem. Jméno “Jarní” jsme ji dali až my podle první bádací akce, která proběhla na jaře 2022. Při pátrání v archivu ZO ČSS 6-17 Topas jsme k jeskyni našli záznam, který zmiňuje též pracovní pojmenování “Ojíněná”, zjevně také dle pozorování průvanů v zimních měsících.
Při první rekognoskační návštěvě jsme v jeskyni našli pozůstatky předchozího kopání včetně zrezivělé lopatky. Podle archívu Topasu lze toto přičíst na vrub Jaroslava Fadrny. Taktéž jsme konstatovali, že tato jeskyně měla ještě v nedávné minulosti využití jako pravděpodobně liščí doupě s ohledem na natahané nánosy mechu a také drobných kosterních pozůstatků. Když jsme na lokalitě začali pracovat, bylo možné se v pravé větvi proplazit cca 7 m daleko.
Aby bylo možné začít pracovat na prolongaci této ponorové či (raději ne) průtokové jeskyně, museli jsme nejdříve prohloubit vstupní plazivku . Poté už jsme pokračovali kopáním v mladém písčitém sedimentu směrem na JZ, v předpokládaném směru původního paleotoku. Další postup blokovala sintrová deska, kterou bylo nutné rozbít. Již po několika akcích došlo k objevu pokračování v celkové délce cca 20 m, kdy jsme zastihli chodbičku na výrazné tektonické poruše ve směru SZZ–JVV. Na jejím konci bylo hned několik možností pokračování. Jako nejperspektivnější se jevilo pokusit se zahloubit v místě dvou kuželovitých propadů.
Nejdříve jsme kopali směrem k S, ale záhy jsme naznali, že bychom docílili pouze vykopání dalšího vchodu do jeskyně, resp. propojení s vchodem 39C. Následovalo několik sond do různých směrů a nakonec bylo zvoleno pokračování směrem dolů. Kyprý mladý sediment plný recentních kostí hlodavců a menších savců vystřídal utemovaný písčitý sediment s úlomky sintrů a kulmských valounů. Sounda dosáhla celkové hloubky asi 7 m, kdy ybylo dosaženo dna meandru bez možnosti pokračování ani v jednom ze směrů díky úzké prostoře.
Pro další pokračování bylo v sondě vyraženo několik pokusných rozrážek. Mopmentálně pokračují práce v rozrážce cca 2,5 m nade dnem ve směru 90 – 110 stupňů. V rámci výcviku mladého jádra proběhl na lokalitě mapovací kurz a následné zaškolení do Therionu na boudě. Získali jsme tak hned dvě mapy jeskyně současně. Po jejich porovnání (geometricky se příliš nelišily) zvítězila esteticky čistější verze od Báry a Emy, která byla následně v roce 2025 doplněna od Honzy. Mapa potvrdila propojení jeskyní č. 38 a č. 39 a zjevná je též komunikace s vchodem 39B (ověřeno kouřovou zkouškou). Naopak jsme vyloučili, že by se jednalo o průtokovou jeskyni ústící do portálu jeskyně č. 40. Celková délka jeskyně dnes dosahuje 53 m při denivelaci 9 m.
Stále věříme teorii, že by se mohlo jednat čistě o ponorovou jeskyni, kde by se mohlo podařit objevit podobný systém jako v nedaleké jeskyni Novoroční a možná třeba poodhalit tajemství předpokládané západní Sloupské větve. Jeskyně Jarní je momentálně hlavním pracovištěm Pustožlebské skupiny.