Tato lokalita se nachází v balvanité strži mezi skalním masivem a skalisky Evropa a Indie nad hokejovým areálem na okraji obce Sloup, poblíž vchodu do Sloupsko-šošůvských jeskyní. Je vytvořena na výrazné tektonické predispozici, přibližně směru SV–JZ, která je dominantní pro celou severní oblast Moravského krasu. Tento jeskynní systém je nedílnou součástí soustavy ponorného Sloupského potoka a tvoří její nejsevernější část. Dále k jihu na něj navazují Sloupsko-šošůvské jeskyně a Nový Sloupský koridor. Na rozdíl od Sloupských jeskyní, které se vyznačují rozsáhlým horním patrem, je zde dominantní patro spodní, vázané na odvodňování Sloupského potoka. Celková aktuálně zmapovaná délka jeskyně činí 703 m, denivelace je 75 m.
Za Evropou a Indií (Foto J. Sirotek)
Historie pokusů o proniknutí pod mohutnými závaly za skalisky Evropou a Indií do hypotetických prostor pod nimi je velmi bohatá. První explorační práce zde byly zahájeny na popud Karla Absolona v roce 1904, kdy zde bylo započato s hloubením šachty, které bylo v hloubce 18 m zastaveno. Motivem těchto průzkumných prací byla snaha o nalezení pokračování Eliščiny jeskyně směrem na SV. Vzhledem ke skutečnosti, že hloubení 18 m hluboké šachty trvalo dělníkům K. Absolona pouhých pět týdnů, a s přihlédnutím k našim aktuálním znalostem o vertikálním průběhu šachty lze oprávněně vyslovit domněnku, jakým způsobem zde byly práce prováděny. Hloubení šachty bylo patrně vedeno snahou o co nejrychlejší postup, což v labilním závalu mezi obrovskými bloky znamenalo prozatímní stabilizaci vápencových bloků provizorní výdřevou či pokusy bloky kritické velikosti obcházet. Tento postup byl patrně použit i při dalších pokusech o opětovné otevření šachty v letech 1948 a 1951 skupinou sloupských jeskynních průvodců, které sice byly úspěšné ve smyslu obnovy zadřevení šachty, nicméně byly znovu odraženy balvanitou překážkou v horizontální chodbě pod šachtou. Následky takto rychlých postupů byly předvídatelné, ve všech případech došlo následně k destrukci šachty nebo její části, kterou způsobila nestabilita permanentně se pohybujících bloků ve strži za Evropou a Indií.
zleva: T. Mokrý, P. Celý, V. Kaman, T. Ondrouch (Foto J. Sirotek)
Zásadním přínosem k objevům v šachtě Za Evropou a Indií byla iniciativa Oty Ondrouška, který se skupinou jeskyňářů při pracích zahájených o Vánocích roku 1960 již poněkolikáté zrekonstruoval vstupní šachtu. Následně se jeho skupině podařilo překonat balvan v horizontální chodbičce, který pro jeho předchůdce představoval nepřekonatelnou překážku. Po první exploraci dne 14. 5. 1961 následovaly rozsáhlé objevy asi 700 m dlouhého nového jeskynního systému pod šachtou Za Evropou a Indií. Pokračování nadějných výzkumů na této lokalitě však bylo zmařeno posledním a donedávna definitivním zavalením vstupní šachty, k němuž došlo vlivem zemětřesení v listopadu 1964. Po této fatální události lokalita na pět desítiletí osiřela. Nutno podotknout, že vzhledem k relativně krátké době, kdy byla lokalita přístupná, nebyl výzkum v této jeskyni v žádném případě dokončen, některé části ani nebyly zmapovány. Zřejmě i proto mnoho jeskyňářských skupin či jednotlivců od této doby více či méně vážně uvažovalo o obnovení průzkumných prací. Tyto smělé plány však zhatila nutnost šachtu znovu vykopat a zejména stabilizovat tak, aby nedošlo ke stejně neblahým následkům jako při předchozích otvírkách.
Motivy nově započatého průzkumu této lokality naší skupinou byly postaveny na jiných základech než snažení našich předchůdců. Kromě pochopitelné snahy o poznání, dokumentaci a možné další explorace v tomto významném jeskynním systému na samém počátku ponorné oblasti Sloupského potoka jsme mohli vycházet i z mnoha dalších, novějších poznatků souvisejících s objasňováním odtokových poměrů Sloupského potoka směrem k Macoše, ať již se jednalo o samotný objev Amatérské jeskyně, následné objevy ve Sloupském koridoru Amatérské jeskyně, propojení Amatérské jeskyně a Sloupsko-šošůvských jeskyní a zejména o přelomový objev Šošůveckého koridoru v Novém Sloupském koridoru, který implikuje zřejmou souvislost mezi tímto koridorem a jeskyněmi v šachtě Za Evropou a Indií. Ve světle objevu Šošůveckého koridoru bylo stále více zřejmé, že lze s velkou mírou pravděpodobnosti hovořit o existenci další odvodňovací cesty sloupských vod, ležící východně od spodních pater Sloupsko-šošůvských jeskyní a paralelně se známými částmi jejich dolních pater. Myšlenka na nové otevření šachty Za Evropu a Indií zrála v naší jeskyňářské skupině řadu let.
Samotné práce na obnově šachty jsme zahájili v říjnu 2015. V krajně nepříznivých podmínkách všudypřítomného závalu byla obnovena a částečně znovu vykopána a zadřevena 24 m hluboká šachta, která umožnila nový průnik do tohoto jeskynního systému. Tímto úspěchem však práce nekončily. Bylo třeba šachtu trvale stabilizovat, aby nedošlo k jejímu opětovnému zavalení. Bylo to provedeno díky vytvoření složité armované konstrukce na dně šachty, která byla stabilizována dvěma domíchávači betonu. Celá šachta byla následně vyskružována a pro její stabilizaci byly použity čtyři další domíchávače. Následné práce pak byly věnovány úžinám, nacházejícím se pod vstupní šachtou, které bylo třeba poněkud rozšířit, zejména z hlediska transportu dalšího materiálu do jeskyně. Posledním důležitým krokem pro definitivní zpřístupnění jeskynního systému v šachtě Za Evropou a Indií byla instalace pevných žebříků do celého systému, což bylo dokončeno počátkem roku 2019. Od té doby zde intenzivně probíhají dokumentační, mapovací a prolongační práce.
