Nový Sloupský koridor

Jeskyně pod šachtou Broušek, taktéž nazývané jako Nový Sloupský koridor, jsou významnou částí jeskynního systému mezi Amatérskou jeskyní a Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi. Nachází se zde několik jeskynních úrovní, jež odpovídají různým fázím vývoje podzemních prostor vázaných na podzemní tok Sloupského potoka.  Geografická pozice Nového Sloupského koridoru se dá vymezit třemi body. Od Amatérské jeskyně je oddělen koncovým sifonem Sloupského koridoru Amatérské jeskyně (1. sifon), od spodního patra Sloupsko šošůvských jeskyní pak propojením 6. a 7. sifonu, které vede k hladině poblíž odtokového sifonu na dně Palmové propasti ve Sloupsko-šošůvských jeskyních. Třetím významným geografickým bodem jeskyně je 10. sifon, nacházející se na konci Šošůveckého koridoru, vedoucí pravděpodobně směrem k jeskynnímu systému pod šachtou Za Evropou a Indií. Celková délka všech doposud zmapovaných prostor činí prozatím 5 885 m. 

Do tohoto jeskynního systému byl dříve možný pouze obtížný přístup přes Amatérskou jeskyni, kde bylo nutno pro dosažení této jeskyně překonat vzdálenost asi 5 km, pět jezer a čtyři sifony. Z tohoto důvodu byl do jeskyně vybudován v letech 2003–2005 nový vchod, a to prokopáním 21 m hluboké šachty z povrchu, ústící do jednoho z komínů.  

Objev hlavní chodby byl uskutečněn v roce 1989. Tři průzkumné akce byly tehdy zorganizovány Geografickým ústavem ČSAV a ze strany Amatérské jeskyně se při nich potápěčům ze ZO ČSS 6-09 Labyrint po proplavání prvních čtyř sifonů (1. – 4. sifon) podařilo objevit nové prostory o délce 1 155 m. Další pokračování směrem ke Sloupsko-­šošůvským jeskyním uzavíral v pořadí již pátý sifon. Průzkum nepokračoval vzhledem k náročnosti transportu potápěčské výstroje na konec Sloupského koridoru.

Objevy Labyrintu byly silnou motivací pro naše práce ve Sloupském koridoru od roku 1993. Několik let trvala naše snaha obejít potencionálními komíny či horními patry koncový sifon, případně ho vypustit pomocí přinesených hadic dlouhých přes 300 m. Žádná z těchto činností však nebyla úspěšná a koncový sifon stále odolával. 

V roce 1997 jsme zahájili intenzivní potápěčský výcvik, abychom byli schopni proniknout samostatně za koncový sifon a provádět průzkum v prostorách objevených v roce 1989 a dále zde prolongovat. Tvrdý potápěčský výcvik trval dva roky a na konci roku 1999 jsme byli schopni uspořádat první akce za koncový sifon. 

Hned během první etapy obnovených průzkumů se podařilo objevit pokračování Vintocké chodby směrem ke Sloupským Vintokům. Postupně byl objeven dóm Bezpečnostních směrnic a následně odbočka až po Kalcitový dóm. Současně proběhlo zaměření těchto prostor vůči povrchu s využitím radiomajáku. Byl proplaván 5. sifon a po průstupu prostory nazvané Kompresorovna dosažen 6. sifon. 

Na postupy na konci Sloupského koridoru jsme navázali v roce 2000 potápěčským průzkumem odtokových partií Sloupsko-šošůvských jeskyní na dně Černé a Palmové propasti, ovšem bez výraznějších úspěchů. V partiích za sifony se v Šošůvecké větvi podařilo lezeckým průstupem překonat tzv. Bahnopád Khumbu a objevit pokračování zakončené 8. sifonem. V něm bylo potápěčsky postoupeno cca o 50 m při dosažení maximální hloubky 16 m. Také byl zahájen lezecký průzkum komínu ve Velkém dómu. K významným objevům došlo také v odbočkách (objev Jezerní chodby a pokračování chodby Do Žlebu až po 9. sifon).

V roce 2001 pokračoval lezecký průzkum komínu ve Velkém dómu. Potápěčsky bylo nalezeno propojení mezi 6. a 7. sifonem a taktéž byla zkoumána odtoková část 2. sifonu.

Rok 2002 byl ve znamení intenzivního lezeckého průzkumu komínů nad dómem Bezpečnostních směrnic. Cílem bylo vytipování vhodného místa pro otvírku nového vchodu z povrchu, který by usnadnil přístupovou cestu do Nového Sloupského koridoru. Bohužel první vytipované místo v nejvyšším bodě soustavy komínů se nacházelo v těsné blízkosti vysokotlakého plynovodu, a proto bylo nutné pokračovat s lezením v paralelní větvi. Zde byl umístěn permanentně vysílající radiomaják a místo bylo zaměřeno na povrchu.

Následoval kolotoč vyřizování povolení a 12. 4. 2003 byly zahájeny práce na vybudování nového vchodu, resp. hloubení šachty. Velmi brzy bylo nutné přistoupit k použití hrubé síly. Vedení trhacích prací se ujmul zkušený střelmistr Miroslav Kala. V hloubce 8 m byly zastiženy první volné prostory, úrovní odpovídající hornímu patru Šošůvských jeskyní. Na konci roku bylo dosaženo hloubky 13,5 m. Práce pokračovaly až do dubna 2004, kdy bylo v hloubce 21 m konečně dosaženo horní části komínu s instalovaným radiomajákem.

Šachtu bylo potřeba stabilizovat osazením železobetonového věnce a zabezpečit ji betonovými skružemi. Celý sestup až na dno dómu Bezpečnostních směrnic byl vystrojen 21 ks žebříků, které překonávají hloubku 70 m. Na konci roku 2004 byl přístup do Nového Sloupského koridoru plně zabezpečen a mohl začít intenzivní průzkum prostor, které byly doposud přístupné pouze několika málo potápěčům. 

První významné objevy na sebe nenechaly dlouho čekat, již na jaře 2005 byla objevena spojovací chodba z hlavního koridoru do Šošůvecké větve o celkové délce 300 m. Díky ní bylo možné obejít 4. a 3. sifon a dostat se tak do prostor mezi 2. a 8. sifonem suchou nohou.

V listopadu 2005 proběhl sedmidenní čerpací pokus v 5. a 7. sifonu. Hladinu Sloupského potoka se podařilo snížit o 6 m, k průniku sifonem to ale nestačilo. Poslední den byl tedy věnován potápěčskému pokusu, při kterém se J. Sirotkovi při sólo sestupu podařilo proplavat na volnou hladinu v propástce v chodbě mezi Černou a Palmovou propastí v Sloupsko-šošůvských jeskyních. Po téměř 300 letech tak bylo završeno úsilí generací badatelů a byl propojen jeskynní systém od ponoru Sloupských jeskyní, přes Amatérskou jeskyni až po Macochu.

V roce 2006 byl zahájen systematický průzkum komínů. Po vylezení 70 m vysokého komínu v Jezerní chodbě (Evženův etický komín) bylo následně objeveno rozsáhlé horní patro – Horizont Myrna, které se přibližuje k návštěvnické trase v Šošůvských jeskyních na vzdálenost 20 m (poblíž chodby U Kostí). Pokračovaly také objevy v komínu ve Velkém dómu v Šošůvecké větvi, kde byla dosažena výška 110 m. Ve výšce 90 m má komín stále průměr 20 m. Nad komínem bylo objeveno cca 300 m nových prostor.

Po delší odmlce se naše pozornost na jaře roku 2008 zaměřila na doposud známý konec Šošůvecké větve reprezentovaný 8. sifonem. 31. 5. 2008 se dvojici potápěčů T. Mokrému a V. Kamanovi podařilo nalézt za kulisou odbočku z hlavního směru sifonu a vynořit se v bahnitém jezírku. Z něj se potápěčům podařilo nízkou blátivou chodbou vylézt a objevit mohutné pokračování v podobě tunelovité chodby, vyplněné sedimenty, v délce přes 1 km. Při následujících akcích bylo objeveno a zdokumentováno téměř 1 500 m nových prostor se značnou perspektivou pro další průzkum. Pokračování bylo v hlavní chodbě zataraseno závalem, před kterým je v levostranné odbočce vodní hladina 10. sifonu.

Díky příznivě nízkým vodním stavům na podzim 2009 bylo při náhodné exkurzi zjištěno, že došlo k částečnému vyschnutí 9. sifonu na konci chodby Do Žlebu. Postupně se zde podařilo po vylezení vertikálního stupně objevit pokračování představující 400 m dlouhý komplikovaný přítokový systém o denivelaci téměř 60 m. 

V návaznosti na objevy v Šošůveckém koridoru jsme se logicky snažili do těchto prostor za 8. sifonem proniknout bez potápění. Celou jeskyní byl natažen kabel, díky kterému bylo možné provést první pokusy (bohužel neúspěšné) o vyčerpání 8. sifonu.

V roce 2010 byl při revizním mapování prostor mezi 1. a 2. sifonem podniknut potápěčský průzkum hladiny v malé odbočce (11. sifon), kde bylo proniknuto do hloubky 24 m s možností dalšího pokračování.

V roce 2011 proběhly dva neúspěšné čerpací pokusy v sifonu č. 8 a v Jezerní chodbě.

V roce 2012 jsme vypracovali projekt na překonání 8. sifonu prostřednictvím vyražené štoly nad sifonem, aby byl umožněn snazší a bezpečnější přístup do partií Šošůveckého koridoru. Po vyřízení všech nezbytných formalit a povolení u správy CHKO a Báňského úřadu byly zahájeny samotné práce za asistence Filipa Doležala, který se stal hlavním střelmistrem. Štola byla vytyčena na základě zaměření 8. sifonu a následně byl směr ražení upřesňován s využitím radiomajáku. Celkem 18 m dlouhá štola byla dokončena v roce 2013, což umožnilo zahájení detailního průzkumu Šošůveckého koridoru.

Významnějšího postupu bylo dosaženo v roce 2014 v koncovém závalu, kde bylo objeveno 85 m nových prostor. Taktéž byly uskutečněny dva potápěčské pokusy v 10. sifonu, kde bylo proniknuto do vzdálenosti 119 m při dosažení úctyhodné hloubky 47 m. Další průzkum byl (mimo velké hloubky) limitován také nulovou viditelností způsobenou vířením jemných sedimentů v úzkých prostorách sifonu.

Dosažení prostor na konci Šošůveckého koridoru bylo klíčovým motivem pro zahájení prací na obnovené otvírce šachty Za Evropou a Indií, jejíž prostory se koncovým místům Šošůveckého koridoru významně blíží.

---

Příspěvky o Novém Sloupském koridoru