Sloupské (a následně i Šošůvské) jeskyně patří k nejdéle zkoumaným podzemním fenoménům v Moravském krasu a do speleologické historie se zde obtiskla jména všech našich slavných krasových badatelů. Náš hlubší zájem o tuto lokalitu započal v roce 2000, kdy jsme po opětovném překonání sifonů na konci Sloupské větve Amatérské jeskyně včetně proplavání 5. sifonu začali vážně řešit otázku možného propojení obou jeskynních systémů. Náš zájem se logický soustředil na odtokový sifon v Palmové propasti, o jehož překonání se historicky snažil již F. Plšek. Série ponorů však zůstala bez úspěchu a pouze jsme ověřili dřívější poznatky o nepřekonatelnosti podvodní cesty. V okolí Palmové propasti jsme zrealizovali několik dílčích objevů. Kýžené uzavření magického trojúhelníku se podařilo až v roce 2005 při potápěčském průniku ze 7. sifonu Nového Sloupského koridoru, kdy se potápěči podařilo vynořit na nenápadné vodní hladině v propástce ve spojovací chodbě mezi Palmovou a Černou propastí.
Od tohoto momentu se naše aktivity ve Sloupsko-šošůvských jeskyních na delší čas zastavily a vrátili jsme se sem až v rámci prací na mapě celého systému Amatérské jeskyně. Existovala sice detailní mapa Jiřího Vodičky z období let 1948–1950, ale k té bohužel chyběla data o měřených polygonech. Nezbývalo tak, než větší část systému, zejména jeho veřejnosti nepřístupných částí, znovu přeměřit.
Tato aktivita nás postupně zavedla do mnoha dávno zapomenutých částí, jako jsou Wankelovy jeskyně, chodby Za Oknem u Černé propasti nebo Vodopádová chodba, ze které čas od času vytéká bájný Nagelův vodopád. Po mnoha letech jsme také v roce 2020 zopakovali průstup Kolmou propastí. Vyvrcholením pak bylo opětovné zdolání tzv. Ondrouškova okna v Černé propasti, kde přes 60 let nestanula lidská noha. Při jeho lezení jsme v duchu vzpomínali na odvahu a statečnost původních lezců, jejichž odvážný výstup je barvitě popsán v legendární knize Karla Šebely Po stopách ztracené řeky. V rámci letního soustředění v srpnu 2020 jsme také zopakovali potápěčský pokus ve Wankelově jezírku, kde J. Sirotek dosáhl hloubky 40 m s možností dalšího pokračování.
Stále nám chybí dokončit mapování některých částí, ale již nyní víme, že se pokusíme obnovit průzkumy na několika nadějných místech.