Mexico – Expedice Xibalba

V roce 2003 se začala psát další z významných kapitol historie naší skupiny. Společně s kamarády Danielem Hutňanem a R. Husákem vyrazila dvojice Z. Motyčka a J. Sirotek na rekognoskační výpravu do Mexika. Po cestě z Mexico City přes Chiapas nakonec zakotvila v malém městečku Tulum na poloostrově Yucatán, kde se seznámila s řadou speleopotápěčů, kteří prováděli průzkum zdejších zatopených jeskyní, nacházejících se v tzv. cenotech.

Celá oblast je známá jako Mayská riviéra, kterou tvoří úzký pás pobřeží omývaný Karibským mořem a směrem do vintrozemí ohraničený neprostupnou džunglí, ve které se ukrývají stovky cenotů a v nich kilometry zatím neprozkoumaných chodeb. Po zjištění místních poměrů a řadě seznamovacích ponorů započali účastníci první výpravy s vlastní explorací v cenotu Cangrejo, kde během několika dnů objevili celkem 750 m nových prostor. 

Na tuto první výpravu navázala hned v roce 2004 druhá expedice, které se již zúčastnilo sedm speleopotápěčů z dalších ZO ČSS, přátelé ze SSS a dva mexičtí kolegové. Během 14 dní objevili téměř 2,5 km nových chodeb v cenotech Joolis, Polo a Hoyt. Jejich následným propojením vznikl systém o délce 3,5 km. Ještě téhož roku se, díky dvoučlenné podzimní minivýpravě, podařilo objevit dva zcela nové cenoty Nai Bosh a Chac Ha a v nich několik stovek metrů chodeb.

V roce 2005 se uskutečnila třetí expedice, v rámci které byl nejvýznamnějším počinem objev nového velkého cenotu Zebra, kde jsme poprvé objevili chodby opravdu obřích rozměrů. Po více než týdenním potápění dosáhla celková délka prozkoumaných chodeb 2 km. Kromě cenotu Zebra se podařilo objevit 250 m nových chodeb v cenotu Nai Bosh, který jsme našli v roce 2004 a následně jej propojili s jeskyní Ich Kin, kterou objevili místní kolegové.

V roce 2006 se připojili další dva členové skupiny V. Kaman a T. Mokrý a společně s dalšími vytvořili silný desetičlenný tým. V první polovině expedice bylo objeveno pokračování v cenotech Joolis, Cangrejo a Ich Kin v souhrnné délce téměř 5 km. Navíc se cenoty Cangrejo a Ich Kin podařilo propojit do jednoho systému, jehož délka dosáhla 5,6 km. Ve druhé půlce expedice se náš zájem soustředil na nedalekou jeskyni K‘oox Baal, kde nedávno prováděli průzkum naši kolegové a kde objevili 3,7 km krásných, rozlehlých prostor. My jsme po počátečním hledání nových možností také uspěli a  přes soustavu menších chodeb jsme pronikli do obřího tunelu, jehož šířka dosahovala 40 m a výška 6 m. Jeho průzkum jsme zastavili ve vzdálenosti 1,4 km od vchodu.  

Takové objevy samozřejmě podnítily zájem o další bádání, a tudíž jsme se  na Yucatán vypravili opět již na podzim téhož roku, abychom pokračovali v započatém díle. Během dvou týdnů podzimní expedice jsme k jarním objevům přidali další nové kilometry, čímž délka všech objevených prostor v roce 2006 dosáhla téměř 10 km.

Následující roky 2007 a 2008 byly ve znamení pokračování intenzivního objevování, ale také velmi dlouhých ponorů, které často trvaly přes čtyři hodiny. Nezbytnou součástí výstroje se staly další lahve a podvodní skútry pro dosažení nejvzdálenějších partií, ležících více než 2 km od vchodu. Výsledkem byly objevy přesahující svou délkou i charakterem prostor vše, co jsme dosud kdy objevili. Na konci roku 2008 tak délka systému K‘oox Baal překročila 20 km, čímž se stala sedmou nejdelší vodou zatopenou jeskyní světa! 

Rok 2009 byl ve znamení nového mapování nedaleké jeskyně Tux Kupaxa, kterého se však nikdo se členů naší skupiny neúčastnil. Nicméně podle nové mapy, kterou pořídili kolegové ze ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut, bylo zřejmé, že prostory obou jeskyní se k sobě významně přibližují a jejich spojení by znamenalo významný posun v tabulce nejdelších jeskyní. 

Naše práce na Yucatánu pokračovaly až v roce 2010, kdy byla po lesním požáru obnažena rozlehlá část jinak neprostupné džungle s desítkou nových cenotů. Postupně se nám podařilo v cenotech Ha‘ak Kak a Muk Wakal objevit 2 km chodeb a v nenápadném cenotu Kot Be dalších 1,5 km. Propojení obou v jeden systém a jeho připojení k systému K‘oox Baal bylo logickým vyústěním našeho týdenního snažení. Druhý týden jsme zaměřili naše síly na cenoty Sac Xib a zejména Balam Tsa´l. V prvním jsme objevili 1,5 km a vše připojili ke K‘oox Baal, ve druhém nás čekalo opravdové objevitelské eldorádo. Objevování obrovských tunelů širokých 20 m a vysokých místy až 10 m jako by nebralo konce. Ponory se opět staly delšími a náročnějšími a ke slovu znovu přišly skútry. V Balam Tsa´l jsme nakonec objevili téměř 4 km nových prostor a vše připojili k systému K‘oox Baal, jehož délka dosáhla téměř 29 km a po krátké podzimní akci našich kolegů a kamarádů ze ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut D. Hutňana a Miroslava Manharta dosáhla na konci roku 2010 délky 31 km. 

Otevřené konce jeskyně v mnoha směrech předznamenaly úspěch další expedice v roce 2011. Jedinou komplikací se stala narůstající délka ponorů, které opět překonávaly dobu čtyř hodin a představovaly mezní vzdálenost dosažitelnou za pomoci skútrů. I tak jsme přidali během 14 dnů průzkumů k délce jeskyně dalších 7 km.  Na jarní expedici navázala na podzim dvojice D. Hutňan a M. Manhart ze ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut, které se podařilo nejen objevit další několikakilometrové pokračování, ale hlavně přes soustavu těsných plazivek propojit systém K‘oox Baal se systémem Tux Kupaxa. Délka jeskyně tím vzrostla na 56 591 m, což znamenalo posun na čtvrtou příčku v tabulce nejdelších světových podvodních jeskyní.

V roce 2012 jsme se soustředili na další z jeskyní v okolí, s cílem připojit ji ke K‘oox Baalu. Jednalo se o 1 300 m dlouhý cenot Chun Che Chen, který jsme museli opět nejprve přemapovat. Už během této činnosti jsme rekognoskovali řadu možností k další exploraci. Postupně jsme objevovali nová pokračování. Velké chodby se střídaly s úzkými restrikcemi, strohé tunely se síněmi přeplněnými krápníkovou výzdobou. Na konci expedice činila délka jeskyně 6 400 m, a po následném připojení k systému K‘oox Baal dosáhla jeho délka 64 km. Tradiční podzimní dohra se opět obešla bez nás, za to s účastí slovenských kolegů. Na jejím konci měl již celý systém délku 75 km, čímž si upevnil čtvrté místo v tabulce nejdelších podvodních jeskyní, ale zároveň se stal nejdelší kompletně zmapovanou jeskyní světa.

Tímto se završilo první desetiletí našeho působení na Yucatánu, ke kterému jsme se rozhodli vydat souhrnnou monografii, které vyšla v roce 2013 pod názvem „A Quest for the Secrets of Xibalba“ a byla představena u příležitosti 16. mezinárodního speleologického kongresu v Brně, na jehož organizaci se naše skupina významnou měrou podílela. 

Druhou dekádu jsme započali v roce 2014 nejprve drobnými objevy v okolí systému K‘oox Baal a posléze naši slovenští kolegové nalezli ve vzdálené džungli řadu nových cenotů. Téměř ve všech se podařilo proniknout do systému podzemních chodeb. Tyto objevy se staly základem expedice v roce 2015, kdy jsme nejprve vyřešili problém s dostupností těchto míst, neboť z městečka Akumal sem vede relativně sjízdná cesta. Další dva týdny jsme se tak mohli věnovat objevování. Na mapu objevů přibyly cenoty Paachil Nah, Nautilostotl, Tu, Ash Puk, Carita a další. Nepřekvapilo nás ani jejich postupné propojování do jednoho systému, který na konci roku 2015 dosáhl délky 5,3 km.

V roce 2016 nás, kromě pokračování potápění v pěkně se rozrůstajícím systému, čekalo překvapení v podobě několika menších suchých jeskyní. Nejprve jsme ale na přání majitele pozemku přejmenovali systém Paachil Nah na Sac Kay a během 14 dnů jsme v něm objevili téměř 5 km úžasných chodeb převážně v malých hloubkách, s častými úseky volných hladin. Jeho délka, postupně po propojení s dalšími jeskyněmi v okolí, přesáhla 16 km. Nové objevy doplnila dvojice jeskyní, kde je většina chodeb nad vodou, a to sice Xul In, v němž délka suchých chodeb přesáhla 500 m, a druhá jeskyně, objevená nedaleko, pracovně nazvaná ZBK (Zdenál, Bim, Kajman), jejíž délka na konci expedice činila 750 m. 

Do Mexika jsme se vrátili v roce 2018, po přestávce způsobené naším paralelním působením v novém projektu v centrální Číně. Kromě návratu do starých lokalit, kde se mj. podařilo objevit více než 1 km nových chodeb v cenotu Carita, se nám rovněž poštěstilo navázat nové kontakty s jedním z nových majitelů pozemků, který nám ukázal dva nové cenoty. V nich jsme objevili stovky metrů suchých chodeb. Zejména druhý z nich – Yum Kaax nám odkrýval nová a nová pokračování. Na konci expedice byla jeho délka 1,6 km.  Navíc se nám jej podařilo propojit s jeskyní Xul In. 

V roce 2019 jsme se díky kontaktům s majitelem dalších pozemků dostali k nezáživné práci, kdy jsme museli nejprve přemapovat asi 10 km jeskynních prostor v systému Tatich, kde po našich předchůdcích nezůstalo nic než jen polygon a fragmenty nikdy nedokončené mapy. Útěchou nám bylo krásné potápění v bělostných chodbách, a nakonec i téměř 3 km nových objevů v bočních větvích systému a jednom sousedním cenotu. Podnikli jsme i řadu akcí do jeskyně Yum Kaax, kde jsme se věnovali fotodokumentaci a exkurzní činnosti, neboť s námi tentokráte jeskyni navštívily i některé z našich dětí. Průzkum nových prostor jsme přenechali slovenské části expedice, která objevila téměř 1 km chodeb. 

Rok 2020 byl, až na drobné výjimky, hlavně ve znamení práce v systému Yum Kaax. Nejprve jsme dokončili a přepracovali mapu částí objevených v předchozím roce a pak už jsme pokračovali v objevech nových částí, které se před námi neustále odkrývaly. Prostory jako Tarantulový nebo Jezerní dóm představovaly nádhernou odměnu za občasné, méně vábné úzké propojky a za úmorné každodenní kodrcání džunglí v džípu. Celkem jsme objevili více než 4 km, k tomu řadu nových cenotů a nakonec jsme vše, včetně nedaleké jeskyně ZBK objevené již v roce 2016,  propojili do jednoho systému s výslednou délkou 7,5 km.

Zatím posledním rokem našeho působení na Yucatánu byl rok 2021, kdy se nám podařilo vycestovat navzdory celosvětové pandemii COVIDu 19. Logicky jsme zamířili do systému Yum Kaax, kde se nám nejprve nedařilo navázat na objevné postupy z předchozích let. Zpočátku jsme objevovali jen drobné chodbičky, ale nakonec jsme v jižní části systému pronikli do soustavy chodeb s několika dómovitými prostorami, které jsme pojmenovali Morava Grande a Culo Grande. Průzkum jsme ukončili v prostoře nazvané Chupa Cabra, kde jsme doufali v další pokračování při příští expedici.

Délka systému Yum Kaax dosáhla délky 11,2 km, což znamenalo čtvrtou příčku v žebříčku zdejších suchých jeskyní.

Celkem jsme během 19 let našeho působení na Yucatánu společně s kolegy a kamarády z dalších ZO ČSS a kolegy ze Slovenské speleologické společnosti objevili a zmapovali více než 130 km jeskyní, čímž se projekt Xibalba zařadil k nejvýznamnějším projektům v historii České speleologické společnosti.

---

Příspěvky o expedicích Xibalba do Mexika