Rumunsko – Banát

Rumunsko by zůstalo díky expedicím do Černé Hory takřka zapomenuto, kdyby nás koncem roku 2005 nekontaktoval Ivo Dokoupil, řečený Fík, z organizace Člověk v tísni, zdali bychom se nechtěli zapojit do řešení problému pitné vody pro českou ves Svatá Helena (Sfânta Elena) v rumunském pohoří Banát. Povědomí o tom, že na Banátu jsou také rozsáhlá krasová území, jsme sice měli, ale kdo ví, zda by se někdy dostaly do naší pozornosti, kdyby nebylo této žádosti.

Na jaře roku 2006 jsme marně hledali v automapě cestu do Svaté Heleny, která se měla nacházet nad Dunajem u rumunské hranice se Srbskem. Orientovali jsme se dle nejbližšího většího města Nová Moldava a zjistili, že na kopcích podél Dunaje se nalézá dalších několik obcí s českým obyvatelstvem: Gerník, Rovensko, Bígr, Eibental a také vzdálenější, opomínaná Šumice. Tím pro nás začala nová epocha expediční činnosti v Rumunsku. Nalezli jsme ostrůvek nebo spíše skanzen, obývaný českou národnostní menšinou, který se od svého vzniku v 19. století příliš nezměnil. Mluví se tu česky, nakupovat se dá za české peníze a navíc je tu možné sehnat úžasné zázemí pro pobyt a speleologickou činnost.

Svatá Helena se rozprostírá na skalnatém vápencovém ostrohu, jenž je součástí pohoří Munții Locvei, které je zde přetnuto hlubokou soutěskou Dunaje. S třemi stovkami stálých obyvatel je tak malá, že většina tehdy ještě tištěných automap ji neuváděla. Samosprávou spadá pod rumunskou obec Coroniny. Vesnice je sice velmi zajímavě situovaná na vápencových skaliscích, ale přináší to po dobu její dvousetleté existence i jeden problém, kterým je nedostatek vodních zdrojů. Z větší části zde lidé přežívají se zásobami vody zadržené ve vykopaných cisternách, neboť propustný a rozpustný vápenec veškerou vodu pohltí a odvádí ji jako důmyslná kanalizace k Dunaji.

Během první výpravy jsme se zajímali přednostně o jeskyně s aktivním tokem pod obcí Svatá Helena nebo v jejím nejbližším okolí, které by se mohly stát zdrojem pitné vody. Jednalo se o tři jeskyně: vyvěračku Rajka (Peștera Cicalavat), jeskyni Velebný žlábek (Peștera Alibeg) a jeskyni U Lomu. Dostavily se, z hlediska speleologie, první úspěchy. Podařilo se nám nalézt pokračování v menších, místy zaplavených chodbách, ale problémy obce s pitnou vodou naše výsledky příliš neřešily. Na základě informací domácích jsme nad obcí rozebírali smetiště v propadlině zvané Filandrova propast.Měla zde být voda nejen slyšet, ale dokonce děti měly slézat kamsi do podzemí a vodu vynášet. Nám se po několika dnech práce toto rozhodně nepotvrdilo, dosáhli jsme hloubky cca 5 m. Také jsme důkladně prohledali návrší nad Svatou Helenou a objevili jsme propástky na okrajích závrtů a polí. Sepsali jsme seznam s GPS souřadnicemi a některé zajímavější jeskyně jsme uvedli v článku ve sborníku Speleofórum 2007. Pronikli jsme potápěčsky do již známých prostor (jak jsme později zjistili) vyvěračky v Rajce (Peștera Cicalavat).  Nejdále se nám v prvním roce podařilo postoupit v jeskyni U Lomu, kterou jsme prodloužili o 150 m.  Naší pozornosti neuniklo ani vzdálenější okolí. Na planinách jsme procházeli kolem spousty závrtů, v hlubokých údolích nacházeli další známé i méně známe jeskyně.

Turisticky jsou hojně navštěvované jeskyně ležící přímo u Dunaje Peștera Gaura cu Muscă, v pohoří Munții Locvei pak skalní most Kulhavá Skála, Vranovec (Peștera din Valea Ceuca) a vzdálenější Turecká Díra (Peștera Gaura Haiducească). V lesích jsme nalezli jeskyni Peștera cu Apă din Valea Polevii ukrytou v údolí Polevy. Orientačně jsme větší část jeskyně zaměřili. Změřená délka jeskyně dosáhla 600 m, v rumunských materiálech pak nalézáme údaj 951 m.

V dalším roce (2007) jsme vyrazili do Banátu dokonce třikrát. První akci jsme věnovali dokumentaci jeskyně Peștera cu Apă din Valea Polevii a jejího blízkého okolí. O několik stovek metrů níže, ve stejném údolí, jsme našli zajímavou vyvěračku zpod protější stráně údolí. Nejvíce nás přitahovalo místo nad vývěrem, ze kterého vycházel zřetelný průvan. Prudce se svažující otvor nám místní dobrodruh a jeskyňář Štěpán Karban popsal jako jezevčí noru. Začali jsme zde těžit sediment, který byl převážně písčitý, takže už druhý den jsme pronikli přibližně 15 m dlouhou plazivkou do neznámé jeskynní chodby s vodním tokem. Při procházení „objevených“ prostor jsme ale nalezli otisky holínek, takže bylo jasné, že jsme tu nebyli první. Později, při dalších akcích, jsme dle změřených hodnot jeskyně zjistili, že se jedná o jeskyni známou od roku 1988 pod názvem Peștera cu Apă de la Moară, volně přeloženo jako jeskyně s vodou na mlýn. Také jsme se vrátili do vyvěračky Rajka, kde byl potápěčsky překonán 2. sifon a objeven dóm s přítokovou chodbou ze 3. sifonu.

Další návštěvu Banátu jsme nechali až na podzim 2008. Nejprve se nám podařilo potápěčsky proniknout koncovým sifonem v jeskyni Alibeg, kde jsme našli cca 10 m dlouhé pokračování chodby zakončené dalším sifonem. V něm ovšem dalšímu postupu zabránil zasintrovaný zúžený profil. Průniku pod vodou také zabraňoval jemný sediment, jehož zvíření při pohybu potápěče rychle snižovalo viditelnost. Tento malý dílčí úspěch nás ale povzbudil k další činnosti ještě během stejné akce.

Už při předešlých návštěvách jsme procházeli kolem velmi zajímavého místa. Ve svahu naproti Kulhavé Skále naší pozornosti neunikla vyvěračka a její zařícené ústí. Přitahovalo nás její umístění na vyvýšené terase naproti údolí Vranovce a odtok vod po travertinových kaskádách, ve kterých byly patrné menší jeskyně. Travertin (sladkovodní vápenec) se musel  někde rozpouštět, aby se zde mohl usadit. Podobné náteky travertinu lze často pozorovat u vývěrů z jeskynních systémů. 

Vznikla odvážná laická teorie, že právě zával v ústí vyvěračky střeží vstup do odvodňovacího systému rozsáhlého návrší s četnými závrty. Rozebrání závalu trvalo již druhý den, když se v něm začala rýsovat částečně zaplavená rozsedlina skalních stěn, skýtající naději na možný průnik.

Úspěch se opravdu dostavil. Postoupili jsme 80 m daleko, menší klikatou jeskynní chodbou o průměrných rozměrech 2 m výšky a 1 m šířky, ovšem většinou po pás ve vodě. Chodba končila sifonem, potápěčskou výstroj jsme neměli k dispozici, a tak jsme odcházeli s tím, že se alespoň za rok máme proč vrátit. Pro nově objevenou jeskyni se ujal název „Jasanka“, který vznikl odvozeninou z místních českých názvů. Když jsme místním lidem popisovali, kdeže trávíme celé dny, říkali nám: „Tam na Jasanovce, jak je měkký kámen.“

Do Jasanky jsme se vrátili na podzim 2009, kdy jsme se s potápěčskou výstrojí pustili do díla. Postup byl snadný, jednalo se o stropní kulisu, navíc zadržená hladina vody šla snížit odstraněním skalní hráze. Takže, když se potápěči vraceli, sifon už nebyl, zůstal jen název Nultý sifon. Po proniknutí do dalšího, 80 m dlouhého pokračování, jsme totiž narazili na další vodní překážku, která bohužel ani pro potápěče, z důvodu malého podvodního profilu, nebyla překonatelná. Polygon jeskyně se prodloužil na 160 m. Při dokumentaci nově objevených prostor bylo patrné, že sifon odděluje od vstupních částí úsek vyvýšené chodby nad šestimetrovým stupněm. Vznikl smělý nápad, zkusit hladinu snížit samospádem pomocí hadice.

Za účelem odčerpání sifonu v Jasance jsme na jaře a v létě 2010 vyrazili na dvě akce, při kterých nám ovšem vodní stavy nepřály. Až začátkem léta se nám podařilo proniknout ke koncovému sifonu, ale protože hladina přetékala, mělo maximálně smysl uložit si zde pro tento účel pořízené hadice na lepší časy. Během podzimní, v pořadí již třetí akci, jsme se věnovali průzkumu vývěrové jeskyně nad vodní kaskádou pod obcí Padina Matei, která v seznamu jeskyní figuruje pod názvem Peștera cu Lacuri din Valea Seacă. Naši pozornost připoutala na jaře, díky velkému množství vyvěrající vody. V jeskyni jsme se potápěli v koncovém sifonu, bohužel bez výsledku. Přítok do jezera probíhal pravděpodobně z kanálu úzkého profilu.

V roce 2011 byly konečně na Banátu nízké vodní stavy a my jsme se mohli vrátit do jeskyně Jasanka. S vědomím, že každý rok nemusí být vhodné vodní podmínky, jsme začali připravovat výstroj na čerpání s pomocí elektrických čerpadel, která by ovšem bylo možné přepravit ve vacích na zádech 5 km daleko. Pořídili jsme tedy jen malá čerpadla do 25 kg váhy. Stejně tak napájecím generátorem byla pouze 1 kW elektrocentrála. Přesto materiál vážil nějaký metrák, chtělo to silný odvážný tým, alespoň deseti lidí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při říjnové akci takto vybaveni, procházeli po zpevněných cestách kolem stavby větrných elektráren. Ihned jsme této skutečnosti využili a cestu jsme si zkrátili autem o dobré 3 km.

S použitím čerpací techniky jsme dokázali překonat 5 m hluboký sifon a posunout se na celkovou délku polygonu 200 m, kde nás zastavil 2. sifon. Na jeho překonání došlo až při další akci začátkem prosince, kdy se nám podařilo proniknout do pokračování jeskyně a zaměřit 246 m nových chodeb, aniž bychom změřili všechno. Do konce roku jsme vyrazili ještě na jednu akci, po které jeskyně dosáhla délky 1 450 m a mohli jsme mluvit o odvodňovacím systému většího rozsahu, ve kterém je možné pokračovat v exploracích.

Na jaře 2012 jsme kontaktovali místní jeskyňáře z města Reșița a domluvili si setkání na Gerníku. Hlavním cílem této sešlosti bylo informovat místní o našich dosavadních průzkumech a objevu jeskyně Jasanka. Vše bylo přijato pozitivně a začala se rýsovat budoucí spolupráce. S rumunskými kolegy jsme navštívili několik jeskyní. První lokalitou byl vývěr Padina Matei, situovaný ve stejnojmenné obci. Jeskyně má celkovou délku 94 m, denivelaci 4 m a představuje zdroj vody pro přilehlou vesnici. Nás zajímal především doposud neprozkoumaný koncový sifon. Exkur­ze proběhla také do jeskyně Turecká díra (Gaura Haiducească). Při této akci jsme se současně věnovali průzkumu a mapování Cinkavé propasti nad Gerníkem, na níž nás upozornili místní obyvatelé. Podařilo se ji prozkoumat až po koncový zával do hloubky 30 m, a tím vyvrátit místní skazky o nedozírných hlubinách.

Při podzimní akci jsme se vrátili za nízkých vodních stavů do jeskyně Jasanka. Objevili jsme nad „V“ komínem horní patro, které má velmi pěknou krápníkovou výzdobu, a hlavně kopíruje spodní chodbu. Tím jsme obešli sifon a nalezli další pokračování. Jeskyně zde opět změnila charakter na vysokou úzkou meandrující chodbu, která končila snížením a sifonem. Sifon nebyl objemný ani hluboký a podařilo se ho vypustit samospádem přinesenou hadicí. Za ním už nás čekal jen zával a zajímavý poznatek. Po snížení hladiny sifonu se obnovil průvan, známý z předešlé akce. Celková délka polygonu přesáhla 2 km, čímž se Jasanka stala nejdelší známou jeskyní v pohoří Munții Locvei.

Při podzimní akci v roce 2013 do jeskyně Jasanka nám bohužel vodní stavy nepřály. Tento rok zde byl asi bohatší na vláhu. Přesto jsme spustili čerpání vstupních částí, mezi 1. a 2. sifonem přibyl ještě jeden, což nás neodradilo. Zastavil nás až sifon za vysokou chodbou zvanou Odcházení. Sem už nebylo možné dopravit techniku na další čerpání. Ve vysoké prostoře Odcházení bylo dosaženo 15 m bez možnosti dalšího pokračování.

Naše  činnost se přesunula do okolí města Anina a přilehlých hor, kde jsme byli upozorněni na zajímavou jeskyni Peștera de la Captare v údolí Minisului, o udávané délce 960 m. Našli jsme zde nové prostory za koncovým sifonem o odhadované délce 150 m. Později zde bylo v roce 2014 změřeno přes 700 m. Dále pak ve výzkumu pokračovala ZO ČSS 6-22 Devon, která zde dosáhla pozoruhodných úspěchů. 

Jarní výpravu na Banát v roce 2015 jsme věnovali převážně průzkumu povrchu nad jeskyní Jasanka, ale bez výraznějšího výsledku. Letní výprava směřovala do okolí vesnice Bígr. Je zde mnoho vápencových ostrůvků, roztroušených v hlubokých lesích. Jsou zde popisovány dvě jeskyně – Zamoniţa a Gaura Corni. Zatímco Zamoniţa je poměrně blízko obce a nalezli jsme ji, Gaura Corni zůstala ukryta někde v lesích. 

Podzimní akce byla zaměřená na jeskyni Rajka (Peștera Cicalavat) pod vesnicí Svatá Helena. Pomocí čerpadel jsme se pokusili postoupit do neznáma za 2. sifonem, kde se potápěčům v roce 2007 nepodařilo proniknout dále. Tentokrát jsme se díky snadné dostupnosti lokality vybavili silnějšími pomocníky: 6 kW elektrocentrálou, elektrickým čerpadlem KDFU 80 a benzinovým čerpadlem. Při této akci jsme narazili na problém už ve 2. sifonu, kde po odčerpání vody začala eroze tekutých sedimentů. Ve 3. sifonu se pak naděje na postup utopily v tekutém bahně už po snížení hladiny o 1 m. V dómu za 2. sifonem jsme prozkoumali komín do výšky 10 m, kde přechází do horizontu dvěma směry ukončenými závaly. Poznatky z výzkumu byly zajímavé pro obec, která se chystá obnovit čerpání vody pro místní vodovod.

V roce 2017 jsme při podzimní akci vyzkoušeli ještě jednou štěstí s čerpadly na Svaté Heleně. Náš zájem směřoval do jeskyně Alibeg, mezi Čechy známé jako Velebný žlábek. V této jeskyni je známá polosuchá část v délce cca 180 m, zakončená přítokovým sifonem. Ten jsme sice potápěčsky v roce 2008 překonali, ale další pokračování bylo příliš úzké. V prvním sifonu se nám po pěti hodinách čerpání podařilo snížit hladinu o cca 3 m. Následně však začaly problémy s čerpadlem. Po šesti hodinách čerpání se otevřel malý průzor do dalšího pokračování, kde již chodba stoupala. Na dně už ovšem nebyla voda, nýbrž řídké bahno. Další cestu blokoval částečně spadlý strop nekrasové horniny a hlavně postupné sesouvání řídkého bahna. Proti tomuto jsme neměli zbraň, bylo to ještě horší než v Rajce, a tak jsme akci museli ukončit. 

---

Příspěvky o bádání na Banátu