Černá Hora – Expedice Medúza

V roce 2003 jsme se na pozvání černohorských jeskyňářů poprvé vydali na planinu Đalovića v Černé Hoře. Naším cílem bylo navázat na práci srbských jeskyňářů z klubu SOPSB z Bělehradu v jeskyni Đalovića pećina (Pećina nad Vražjim firovima). Srbové v jeskyni pracovali v 80. letech minulého století a postupně objevili a zmapovali přes 10 km chodeb často mohutných rozměrů s nádhernou krápníkovou výzdobou. Jejich další postup zastavil sifon na konci jeskyně. Ten srbští potápěči ještě překonali, ale další explorace přerušila balkánská válka.

Během naší první výpravy se nám podařilo prostoupit celou jeskyní a odtransportovat k prvnímu sifonu (sifon Čorin) potápěčskou výbavu pro dva potápěče. V mokrých oblecích se nám podařilo proplavat posléze první sifon a objevit pokračování jeskyně zakončené dalším sifonem. Vzhledem k únavě po náročném transportu jsme se ale museli otočit.

Celý následující rok jsme věnovali přípravám a plánování další expedice. Sestavili jsme velký tým složený z několika skupin, který by zvládnul transport veškerého vybavení až na konec jeskyně. V srpnu 2004 jsme se plni elánu opět vrhli do jeskyně. Bohužel nás ale těsně před koncem zastavilo hluboké jezero a my neměli člun. Zjistili jsme, že vodní poměry v jeskyni mohou být značně proměnlivé, což se potvrdilo i při mnoha dalších expedicích. Ve zbývajícím čase jsme se věnovali fotodokumentaci. V blízkosti vyvěračky říčky Bistrice, níže v kaňonu, se nám podařilo objevit zhruba 400 m dlouhou jeskyni Brno.

Teprve další výprava v roce 2005 byla úspěšná a překonali jsme při ní druhý sifon a objevili mohutné pokračování jeskyně. Během tří akcí za sifony jsme postupně objevili 1,5 km mohutných chodeb včetně dvou gigantických dómů (dóm Nosičů a dóm Big Brother). Další postup vedl přes dlouhá a hluboká jezera, kde se nám nepodařilo dojít na konec. Úspěch expedice doplnil nález nového poddruhu brouka Remyella propiformis ve vstupních partiích jeskyně.

Následující dvě expedice v letech 2006 a 2007 byly ve znamení bivaků v dómu Nosičů za druhým sifonem. Objevili a zdokumentovali jsme další chodby a odbočky (Červená galerie, Hliněná galerie a Krystalová chodba). Překonali jsme jezera za dómem Big Brother a náš další postup zastavil v pořadí již třetí sifon. Zdálo se nám nemyslitelné, že by bylo v lidských silách sem donést potápěčské vybavení, byť pro jediného potápěče.

V roce 2008 jsme dokončili natáčení filmu Romana Groška „Planina“, který shrnul pět let našeho snažení na planině Đalovića, kde jsme se kromě hlavních prací ve stejnojmenné jeskyni věnovali také průzkumu povrchových krasových jevů (bohužel bez větších úspěchů), ale také potápěčskému průzkumu vyvěračky Juriško vrelo, kde jsme překonali koleno 50 m hlubokého sifonu a objevili další pokračování pod vodou.

Vzhledem k náročnosti výzkumů za sifony na konci jeskyně jsme soustředili náš zájem od roku 2009 na průzkum koncových partií části jeskyně nazvané Srksov Pomorski Put. I tady jsme narazili na stopy po srbských potápěčích a postupně jsme po proplavání dvou sifonů objevili několik stovek metrů nových chodeb. V roce 2012 jsme se vrátili do vyvěračky Juriško vrelo vyzbrojení rebreatherem, směsí trimixu a podvodním skútrem. Překonali jsme 450 m dlouhý přítokový sifon a vynořili se na volné hladině. Další postup je ale bohužel možný jen v následujícím sifonu.

Na srpen 2014 byla naplánována velká expedice s cílem pokusit se proplavat 3. sifon na konci jeskyně. Vzhledem k mimořádně deštivému roku náš postup v jeskyni zastavila voda, tentokrát už před úzkým místem zvaným Termitniak v přední části jeskyně. Museli jsme tedy přehodnotit svoje plány a poprvé jsme se vypravili do rozlehlé části jeskyně nazvané Lavirint, kde jsme do té doby zatím nikdy nebyli. S úžasem jsme prolézali krásně vyzdobené dómy, ale i spletité chodbičky, a tiše záviděli srbským objevitelům. Bylo jasné, že další práce v této části systému nebudou možné bez kvalitní mapy. 

Z první expedice jsme měli k dispozici pouze kopii staré srbské mapy, která však obsahovala pouze obrysy chodeb. Zbývající čas expedice jsme tedy věnovali mapování. Mimochodem jeskyně Đalovića pećina byla první jeskyní, ve které jsme se rozhodli použít slovenský software Therion pro zpracování mapy a při mapování jsme plně využili v té době nového postupu měření dálkoměrem Disto a aplikace PocketTopo v PDA.

Na podzim téhož roku jsme se do Černé Hory vydali ještě na jednu krátkou výpravu. Přístup do jeskyně Đalovića pećina byl díky vysokým vodním stavům znemožněn. Tentokrát bylo jezero již kousek za vchodem před dómem Slavija. Věnovali jsme se tedy alespoň povrchovému průzkumu, při kterém jsme prolezli několik krátkých jeskyněk v kaňonu nad vyvěračkou Glava Bistrice. Největší z nich dostala podle identifikace na internetových mapách název Oči Googlu. 

Během další letní expedice v roce 2015 se vydala za sifony na konci jeskyně čtveřice potápěčů. Byl proplaván 3. sifon a podařilo se objevit pokračování v délce 400 m zakončené dalším sifonem. Před 3. sifonem jsme prozkoumali a zdokumentovali Krystalovou galerii. V Červené galerii nad bivakem jsme objevili další horní patro.

V roce 2016 proběhl detailní průzkum a zmapování prostor a odboček mezi 1. a 2. sifonem a dále lezecký průzkum komínů na hlavním tahu. Pokračovaly také mapovací práce a pokusili jsme se o otevření nového vchodu do jeskyně na konci části Lavirint.

V roce 2017 jsme dokončovali průzkumy za 3. sifonem v Srksově Pomorskem Putu. Polská část expedice objevila po prolezení závalu v hlavní chodbě za Katedrálou mohutný dóm nazvaný Sala Buchmana a pokračování v délce 500 m.

V roce 2018 pokračovaly mapovací práce v částech Lavirint a Srksov Pomorski Put.

Během expedice v roce 2019 bylo dokončeno mapování celé jeskyně. Dále proběhl neúspěšný pokus o překonání 4. sifonu, kdy postup čtveřice průzkumníků zastavily sifony za dómem Big Brother.

V srpnu 2021, po odmlce způsobené restrikcemi spojenými s COVIDem, byla zorganizována mini výprava. Cílem byla rekognoskace nově vystříleného vchodu u horní stanice budované lanovky a možný potápěčský pokus na konci Sala Buchmana. Lokalita byla nakonec vyhodnocena jako neperspektivní a zbytek výpravy jsme věnovali průzkumu jeskyně situované cca 500 m severně od jeskyně Đalovića pećina, kterou v minulosti zkoumal tým polských speleologů z Olkusze. Bylo provedeno její orientační zaměření v délce cca 1 km a vyhodnocena poloha vůči jeskyni Đalovića pećina. Tato lokalita skýtá zajímavé perspektivy dalšího výzkumu.

19. výprava proběhla na konci srpna 2022. Během ní proběhly celkem tři ponory s využitím rebreatherů ve vyvěračce Juriško vrelo. Podařilo se proplavat 2. sifon, objevit suchou část v délce cca 200 m a ve třetím sifonu dosáhnout prozatím hloubky 67 m. Bylo dokončeno mapování jeskyně Tajné, kde došlo i k menším dílčím objevům.

Během 19 let jsme na planinu Đalovića zorganizovali celkem 19 expedic. Délka jeskyně Đalovića pećina vzrostla díky našim objevům takřka dvojnásobně na hodnotu těsně pod 20 km. Významného postupu se podařilo dosáhnout také potápěčům ve vyvěračce Juriško vrelo. Všechny naše výpravy byly pořádány ve spolupráci s místními speleology, mnoha dalšími ZO ČSS, ale také s kolegy z Polska, Slovenska a Srbska. Planina Đalovića určitě zatím nevydala všechna svá tajemství, a proto se sem určitě budeme dále vracet.

---

Příspěvky o expedicích Medúza