Na přelomu srpna a září 2016 jsme podnikli již 14. expedici na planinu Dalovica v Černé Hoře. Tento rok jsme díky hojné účasti především polské části týmu z Klubu Speleologicneho Politechniki Wroclavskiej výjimečně neřešili nedostatek nosičů potápěčského vybavení. Zato však vyvstal problém s potápěči do útočného mužstva za 4. sifon, který jsme měli v plánu překonat. Poté, co svoji účast odřekli dva ze čtyř potápěčů, jsme rozjeli rozsáhlou náborovou akci mezi všemi, co se kdy v Čechách nebo na Slovensku potápěli v jeskyních. Dokonce jsme narychlo zahájili výcvik nového jeskynního potápěče Honzy Vašíka. Nicméně čtyřčlenný tým se nám nakonec nepodařilo dát dohromady a tak jsme museli program expedice přehodnotit.
Redukovaný potápěčský tým ve složení Sirotek, Kaman, Vašík podnikl dvoudenní akci zaměřenou na detailní průzkum a dokumentaci prostor mezi 1. a 2. sifonem. Prozkoumali jsme a zaměřili především přítokovou chodbu, objevenou v roce 2003 při první expedici, kde jsme tehdy nedošli na konec a k jejímuž průzkumu jsme se již nikdy nevrátili. Jedná se o cca 300 m dlouhou chodbu s aktivním tokem. První část chodby je mohutná, s písčitými nánosy a poměrně hezkou krápníkovou výzdobou. Po 200 m se však charakter chodby mění a profil se zmenšuje až do neprůlezného meandru. Druhým cílem je vylezení komínu nad Evženovým pahorkem před 2. sifonem, ze kterého je vyřícený mohutný zával na dně dómu. S pomocí vrtačky a nýtů se dostáváme až do výšky 20 m, kde musíme postup zastavit pro nedostatek materiálu a pokročilý čas. Cestou zpět ještě přeměřujeme hlavní polygon a přemapováváme 1. sifon. Z něj jsme také odstranili všechny staré nadbytečné šňůry.
Současně s prvním družstvem je v jeskyni na bivaku také polská dvojice, která se zaměřuje na průzkum komínů v zadní části jeskyně. Celkem vylezli 3 komíny bez výraznějšího postupu. Zbytek polského týmu se během prvních dní soustřeďuje na otvírku potenciálního nového vchodu. Toto místo jsme lokalizovali při expedici v roce 2014 v části Labyrint. Je zde citelný průvan a viditelné konečky kořínků. Místo lokalizujeme vůči povrchu s pomocí radiomajáku. Vychází to zhruba 80 m nade dnem kaňonu, nedaleko cestičky, kterou chodíme z tábora. Pokud by se nám vchod podařilo otevřít, ušetřili bychom si tím zhruba půl hodiny cesty a nemalé převýšení při přístupu do jeskyně. Výkopové práce však musíme přerušit po intervenci domácích speleologů a návštěvě z inspektorátu životního prostředí. Jsme informováni, že pro tyto práce budeme muset vybavit zvláštní povolení.
S novým modelem radiomajáku také zaměřujeme průběh hlavního tahu jeskyně vůči povrchu, ale díky technickým problémům se nám to příliš nedaří. Hlavní náplní letošní expedice zůstává nové mapování celého systému. Všechny hlavní body stabilizujeme vrtanými plastovými body. Přeměřujeme část Srksov Pomorski Put a také spojku mezi Termitniakem a touto částí jeskyně. Celkem naměříme přes 2 km chodeb. Snad již příští rok dokončíme celou mapu.
Na závěr expedice ještě zkoumáme propast ve stráni naproti bývalé školy, na kterou nás upozornili místní. Bohužel stejně jako většina podobných děr tady na planině končí v 15 m zasucením.
Letošní expedice nepřinesla žádné gigantické objevy, ale přesto jsme si to všihni užili. Děkuji celému týmu za dobrou práci a těším se na další rok. Expedice Medúza 2016 se zúčastnili: Marcin Bacia, Petr Celý, Paweł Fromont, Aleksandra Fryń, Maciej Fryń, Róża Hinc, Vít Kaman, Vendulka Koublová, Artur Krawczyk, Marika Kučerová, Kamil Kuś, Alicja Marzec, Andrzej Mazur, Piotr Naumowicz, , Vojtěch Pazderka, Adam Pyka, Aleksander Ramut, Magdalena Sikora, Jan Sirotek, Luboš Trtílek a Jan Vašík.