Medúza 2024

Na konci letošního srpna se nám dařilo ve všech 3 jeskyních, ve kterých jsme plánovali průzkum. Suché počasí, potápění a lezení nám přineslo objevy 2 km chodeb.

 

Radek A Honza sestavují rebreather za přihlížení místních dětí (Foto: P. Š. Janíček)

Technicky největší výzvu, kvůli hloubce, představovalo potápění v jeskyni Juriško vrelo. V plánu bylo pokračovat v objevování v místech, kde jsme před 2 lety skončili, a doufali, že se Petr Chmel vynoří do suchých prostor. Tak se ale nestalo. „Chodba pokračovala dál v hloubce, průměru kolem 50-60 metrů pod hladinou. A zhruba po nových 170 metrech se zlomila do studny o hloubce asi 80 metrů, kde bylo vidět okno pokračování. S ohledem na dekompresi, domluvený čas a spotřebě dýchací směsi, jsem v tomto místě ponor ukončil,“ komentuje ponor po vynoření jeskynní potápěč Petr Chmel. 

1. sifon v jeskyni Juriško Vrelo (Foto: P. Š. Janíček)

Druhý potápěč Radek Nejezchleb dodává: „Moje úloha v Jurišku byla proplavat prvním a druhým sifonem, abych tam pomohl Petrovi přinést jeho výbavu do třetího sifonu a on se mohl potápět, co nejdál to půjde.“ Oba potápěči použili rebreathery.

Radek si připravuje rebreather (Foto: P. Š. Janíček)

Akce se ale neobešla bez komplikací. „Na poslední dekompresní zastávce mi vyhřívání už moc nehřálo, navíc jsem měl vodu v rukavici a rukávu. I když jsem se musel kvůli dekompresi pod vodou zastavit na více než 2 h, byl jsem tak utahaný, že jsem nedokázal ani nad ničím přemýšlet. Běžně tím dokážu čas na dekompresi rychle utratit,” říká Petr.

Objevit nové prostory se podařilo také v jeskyni Gornji ponor. I zde sehrálo svou roli potápění, ale většina postupu se odehrála v suchých prostorách. K nim jsme se dostali s pomocí nového člunu (úvodní fotografie). Děkujeme SpeleoGO za finanční podporu.

Honza leze za vyschlým sifonem, jištěný Kajmanem (Foto: P. Š. Janíček)

„Zatímco loni, kdy jsme do jeskyně transportovali potápěčskou výbavu a zastavil nás sifon ještě v úvodních částech, se kterým se nepočítalo, letos byly naopak vodní stavy nízké a my jsme byli připraveni na potápění v koncovém sifonu. Ten tam nakonec nebyl, protože zcela vyschl. Vypadalo to, že tam potápěčské vybavení neseme podruhé zbytečně. Potom se nám ale hodilo. Narazili jsme na další sifon,“ popisuje okolnosti objevů Jan Sirotek.

Jan Sirotek před exploračním ponorem (Foto: P. Š. Janíček)

K sifonu jsme se dostali po vylezení krátkého vertikálního stupně a objevení asi 500 m suché části jeskyně. Za novým sifonem Honza a Radek objevili a zmapovali ještě asi 1 km dosud neznámých chodeb.

„Je to soustava kanálů, hodně výškově členitých, takový složitý labyrint,” popisuje prostory za sifonem Honza.

„Pořád jsme doufali, že to bude pokračovat, protože jsme lezli relativně malými prostory. Doufali jsme, že vypadneme do něčeho velkého, hlavního koridoru nebo většího dómu. To se nestalo,“ popisuje bezprostřední dojmy Radek.

Radek a Honza v objevech za sifonem (samospoušť)

Jak to ale bývá, ty nejzajímavější objevy přichází až s koncem expedice. Maciejovi a Ole Fryńovým se podařilo v jeskyni Đalovića po vylezení komínu v hlavní chodbě jeskyně objevit krásně zdobené horní patro. I když je tato jeskyně svou krásnou výzdobou typická, v nově nalezených prostorách je překvapily heliktity a krystaly kalcitu.

Výzdoba v objevech (foto: M. Fryń)

Toto patro pojmenovali Zakątek Daniela. “Daniel byl můj kamarád, který se také účastnil expedic Medúza. Chtěl jsem jsem takto uctít jeho památku,“ dodává Maciej Fryń. Daniel Furgał a Józef Kucia tragicky zemřeli v roce 2019 v jeskyni Wielka Śnieżna v Polsku.

Zapsal: Petr Šimon Janíček

Napsat komentář