Letošní Kačna měla ambiciózní plán. Plánované první potápění s rebreathery ale kvůli vysokému stavu vody a nestabilnímu počasí nevyšlo. Místo se nachází za řečištěm aktivního toku řeky Reka, v povodňové chodbě Povirský rov. Dost daleko na jakékoliv riskování.
Zaměřili jsme se tak na lezení komínu v dómu nad Kalvárií (Pavel Kubálek jištěný Honzou Enčevem). Komín se jim sice zatím dolézt nepodařilo, zato vylezli dost vysoko na to (přes 90 m), aby mohli říct, že tady bájná Prezziho chodba nebude a že je velmi pravděpodobně smyšlená. S Petrem Chmelem jsme se ale za Reku i tak na 1 den vypravili. Optimalizovali jsme transportní cestu na budoucí expedici a pořídili fotodokumentaci. O ní ostatně bude i tento článek. Celkový přehled o dění na letošní Kačně najdete na https://www.planivy.cz/index.php?page=planivy§ion=akce&id=99 , má fotoreportáž vyšla na https://magazin.aktualne.cz/foto/cesti-speleologove-zkoumaji-slovinskou-jeskyni-kacna-jama/r~359c3b4e4b3111ef95ee0cc47ab5f122/
Do Slovinska jsme po přehodnocení počtu aut a materiálu vyrazili 28. 6. něco po 21:00. Cesta ve Fabii ve 3 lidech se spoustou transporťáků nebyla zrovna nejpohodlnější, ale úspěšně jsme asi ve 2:00 dorazili do kempu u jeskyně Divaška (focení zabralo “jen” 2 batohy). První dojmy: je to až moc v civilizaci. Trochu změna po romantických expedidicích daleko od moderního světa jako Medúza, nebo Banski Suchodol.
Další den Marwin testuje bezdrátové krabičky na komunikaci v jeskyni a připravujeme vrátek nad propastí. Vše fotím a přesouvám elektroniku, kterou nebudu potřebovat v jeskyni do klubovny místních jeskyňářů. Na 2 dny si do jeskyně beru 3 blesky Godox tt600, Sony a6300 a Sigmy 16 a 30 mm.
Ráno vyrážíme do Kačny, nebo jak říkáme, do díry. Kocourův transporťák jsme nedopatřením zapomněli spustit, a tak si pro něj propastí lezl zpátky. Po cestě fotíme, levné vysílačky se v propasti ukázali jako dobrý nápad. Při čekání na Kocoura se snažíme o vyfocení kluků v komínu, což se nám úplně nedaří. Děláme taky nějaké promo pro Adventure menu, které bylo jedním ze sponzorů této expedice. Čekání se ale protahuje a my mrzneme. Vaříme tedy čaj a Kuba vypráví o minerálech. Po několika hodinách přichází Kocour a vydáváme se opravit kotvení lanovky a pokračovat v dokumentaci. Do spacáků se dostáváme už v 22:00. Pohodový den. V bivaku 0 spali v minulosti také astronauti NASA a ESA. Zbaběli ale měli stany. My jsme si jako správní jeskyňáři prostě našli místo, kde nekape na hlavu a bylo. Je ale pravda, že je zde docela zima.
V 10:30 nás budí Zuzka maďarka Lilu. Přinesli materiál na lezení. Pavel a Honza tedy pokračují ve zdolávání komínu, my se vydáváme zdokumentovat Reku za Ogabnym jezerem. Všímám si drobných průsvitných krevetek. Příště si vezmu probe macro sklo a vyfotím i je. U Reky je spousta otravného hmyzu a nějak nám blbnou vysílačky. Focení tedy trvá. Po cestě v rozlehlých chodbách už je to lepší. Protože nám ale zbývá ještě čas, lezu za kluky do komínu. Jsou to střelci, skála je dost rozchrastaná. Po cestě mě ujišťují, že kamení už budou házet dostatečně daleko. No. Balvan proletěl asi 4 m ode mě. Honza mi nahoře říkal, že si pak uvědomil, že to vlastně neodhadl moc dobře. Co už. Slaňuju dolů, abych ve Vstupní dvoraně mohl lézt zase nahoru. Vrátek dole nebyl, tak jsme si táhli všechno sami. Kuba by ale nebyl správný mineralog, kdyby si i tak nenabalil do transporťáku kamení. Po cestě už jsem docela unavený, musím si dávat pozor, abych se na přepínkách dobře přecvakával. Přesně, když jsem byl pod kamenem, který zužoval průlez na úzké okýnko, začalo pršet. Voda z celé propasti stekla na ten kámen a pak mě za krk. Následně jsem se schoval za převis a za chvilku pršet naštěstí přestalo. Vylézáme před půl 11 večer a ve spodkách nás kluci, co vylezli dřív, odváží do tábora. V altánu dáváme torteliny a jdeme spát.
Další den odpočíváme, sušíme věci, nabíjíme baterky a zálohuju fotky. Po cestě do klubu se stavujeme na oběd. K mému překvapení jsem na jídelníčku nenašel žádné specifické Sloviské jídlo. Půlku si pučili od Italů, půlku od Rakušáků. No co, dáváme řízek (poměrně drahý) a kafe (zase podivně levné). Po předchozích zkušenostech s focením komínu, kdy mi chybělo světlo, si 2 náhradní blesky beru taky. Celkem jich mám tedy 5.
Ráno sem poprvé v životě zapomněl sd karty. Na té ve foťáku zbývalo místo na pár desítek. Naštěstí jsem to zjistil ještě před slaněním a Tom mě zachránil a dovezl mi je. Po cestě jsme zase fotili. Kluci na nás dole čekali asi hodinu, možná víc. Nakonec z toho žádná extra fotka nebyla. I to se stává. Po setkání v bivaku 1 jsme se vypravili na plavbu do Rovu 10 jezer zkontrolovat vodní stavy a ukázat potápěči Petru Chmelomi trasu, kudu se budou v budoucnu trasportovat rebreathry. Klasicky po cestě zpět dokumentujeme (po cestě tam si vytipováváme místa na focení). Sestava je to vskutku silná, nejenže všichni ochotně asistují při focení, ale také přidávají do shot listu lokace navíc. To se moc nevidí, díky kluci (Jakub Mertlík, Petr Chmel, Pavel Kubálek, Jan Enčev)! Cestou zpátky taháme mokré čluny a tak do bivaku 1 Peščena Beach Club přicházíme až ve 2 ráno. Vaříme butter chicken (asi nejlepší jídlo od Express menu) a uleháme.
Poučeni z předchozího bivaku, kdy jsme spali trochu dýl, nastavujeme budík a vstáváme v 9:30. Pod komínem, co leze Pavel a Honza, potkáváme takřka celý zbytek expedice, který se vydal dolů pro materiál a na exkurzi. Protože mi nějak dochází baterky, prosím o nabití na povrchu. S Kubou lezeme zdokumentovat Nebeský rov a kopání ve Vstupní dvoraně. Poté již úspěšněji fotíme komín, který kluci lezou. Čelovkou to ani nejde osvítit a až blesky ukaží skutečnou velikost. Říkám si, že jsme to zvládli docela rychle. Kuba dodává, že to trvalo “jen” 45 min. Pro 1 fotku. Večeříme hovězí stroganov a jdeme spát. Na focení produktivní a pohodový den.
Na nový den si dáváme jen 2 cíle. Vylézt nahoru a vyfotit Vstupní dvoranu. Balíme bivak a lezeme plazivkou směrem k východu. Jaké je to překvapení, že po cestě čeká klubový kolega Kajman. Focení jde překvapivě ryhle. Nechávám si bivak pro jistotu ještě dole a lezu nahoru. Odpočatý a spokojený s fotkami se mi leze dobře. Na povrchu dáváme v hospodě osvědčený řízek a zálohuju fotky. Ze zdola přichází zprávy, že mám přijít lezce zítra vyfotit. Jdu tedy brzo spát, bude to náročný den.
Všichni už jsou unavení a tak jsem bez asistenta. Těžký chleba podzemní fotograf má. Tom mě veze k díře a sám slaňuju na dno. Je to zvláštní, ale zároveň hezký pocit. Na dně volám Tomovi vysílačkou, že je všechno v pořádku a sám pokračuju za klukama. Potkávám je překvapivě už v dómu “U kosmonautů” (bivak 0 – Fotbalové hřiště). Komín stále valí nahoru a dneska už nakonec nikam nepolezou. Sám bych nahoře nic nevyfotil a vydáváme se tedy zpět na denní světlo. Leze se mi nahoru zas dobře, až tak, že jeden moment se zapomenu cvaknout a stojím jenom v pedálu. Ikdyz vylézáme už ve 2 odpoledne, do tábora se dostávám až v 20:00. Musíme zespod vytahat na vrátku spoustu transporťáku a navíc Pavel zlomil kliku. Kovovou tyč. Nechápu. V táboře nám odpočatí členové umývají cajky a chystají špízy. Díky moc! Rozjíždí se party, na kterou dorazili i místní jeskyňáři. Asi nikdy nezapomenu, jak upřímně mi v pozních hodinách vedoucí Tom Roth říkal, jak je rád, že se nikomu nic nestalo. Komín byl opravdu nebezpečný.
Děkuju všem, kteří mi umožnili na expedici fotit, hlavně pak asistentovi Kubovi Mertlíkovi a rád se na tuto expedici zase vrátím.
Zapsal: Petr Šimon Janíček