Jeskyně Dalovica hlásí nové objevy i novou mapu a čeká na své zpřístupnění veřejnosti

V letech 2017, 2018 a 2019 proběhly další tři expedice Medúza (v pořadí 15., 16. a 17.) na planinu Dalovica. Všechny tři expedice byly převážně věnovány dokončení nové mapy celé jeskyně a byly již tradičně pořádány ve spolupráci s polskými jeskyňáři z Klubu Speleologicneho Politechniki Wroclavskiej. Plánovaný útok na 4. sifon na konci jeskyně se nakonec pro nedostatek potápěčů podařil uskutečnit až při poslední expedici. Bohužel díky vysokým vodním stavům nedopadl úspěšně.

Základem pro dokončení mapy v digitální podobě v systému Therion byla revize všech předchozích map, měření, zápisků a náčrtků a jejich převod do programu Therion. Zabralo to stovky hodin nekonečného klikání a mravenčí práce při spojování jednotlivých scrapů. V létě 2017 jsme ale přece jen všechno poskládali dohromady a identifikovali zbylé části, které ještě nebyly zmapovány. Jednalo se především o Kristalni a Blatni kanal v Labyrintu, dále o Srksov Pomorski Put a spojky mezi hlavní chodbou a Srksovim Pomorskim Putem.

Kristalni kanal, Labyrint (Foto J. Sirotek)

V srpnu 2017 jsme se nejdříve zaměřili na domapování prostor v Srksově Pomorskem Putu za sifonem, který jsme proplavali v roce 2010. Vzhledem k omezenému počtu nosičů a jejich neochotě plavat v jezerech před sifonem, musíme transport potápěčského vybavení v úseku posledních 300 m zvládnout jen ve třech. Protože jsme přirozeně líní chodit celou trasu víckrát, taháme těžké vaky po dvou až po třech. To se nám záhy vymstí Kajmanovým pádem z posledního stupně před sifonem. Šeredně se natloukl, ale po krátkém odpočinku se oba strojíme a proplaváváme Srbský sifon, který cestou mapujeme. Doměřit musíme i úsek mezi oběma sifony.  Za 3. sifonem odkládáme potápěčskou výstroj a mapujeme 150 m dlouhou odbočku, kterou jsme objevili v roce 2011 a která vybíhá směrem na hlavní tah jeskyně. Plazivka se postupně mění na soustavu vertikálních puklin, které jsou na konci neprůlezné. K hlavnímu tahu chybí zhruba 150 m.

Vracíme se zpět přes sifony, kde už na nás netrpělivě čeká zmrzlý Anděl. Balíme výstroj a opět všechno přenášíme až před hluboké jezero před sifonem. Tentokrát už naštěstí nikdo nepadá. V dalších dnech pak transportujeme potápěčský materiál ven z jeskyně a věnujeme se mapování spojek mezi Srksovim Pomorskim Putem a hlavním tahem. Druhý tým se pak věnuje doměřování částí Blatni a Kristalni kanal v Labyrintu. Všechna měření hned v táboře zpracováváme v Therionu a postupně kompletujeme mapu.

Kristalni kanal, Labyrint (Foto J. Sirotek)

Polská část expedice se věnuje průzkumu oken a odboček na hlavním tahu v části za Katedrálou. Největší pozornost je věnována závalu, kde se prudce mění směr hlavní chodby. Statečným Polákům se nakonec daří nalézt úzký průlez a dostat se do větších prostor, které ústí do dómu o rozměrech 40 x 50 m. Ten je nazván Sala Buchmana na počest bývalého vedoucího klubu Speleologicneho Politechniki Wroclavskiej Kazimierza Buchmana. Z dómu ještě vybíhá chodba menších rozměrů směrem na JV zakončená jezírkem, které by možná umožňovalo speleopotápěčský průzkum. Nové objevy v délce 500 m jsou další den zmapovány a pořízena základní fotografická dokumentace. Dále je objevena a zmapována další pravostranná odbočka 200 m za Katedrálou směřující na Pomorski Put v celkové délce 200 m.

Kromě mapování a objevování v samotné Dalovici se polská část expedice také několik dní věnovala kopání nového vchodu, pro který jsme identifikovali místo při předchozích expedicích. I přes zjevnou komunikaci s koncovými místy v Labyrintu se však spojení prozatím nepodařilo. V těchto pracích jsme na žádost černohorských speleologů v roce 2018 nepokračovali. Mimochodem toto je i plánované místo pro nový vchod při zpřístupňování jeskyně.

Traverzy ve vstupních částech při zvýšeném vodním stavu (Foto J. Sirotek)

Letní expedice v roce 2018 je věnována především mapovacím a fotodokumentačním pracím v Labyrintu a Srksově Pomorskem Putu. Polská část pak dokumentuje objevy z minulého roku a mapuje Sala Buchmana.

Přípravy expedice v roce 2019 jsou ve znamení výcviku nového jeskynního potápěče Vojtěcha Pazderky – Anděla. Sázka, při které bylo ve hře celkem 12 sudů piva, ho vyhecovala, aby se v rekordním čase tří let naučil potápět a mohl se s námi vydat ke 3. sifonu na konci jeskyně. Vrcholové družstvo dále doplnil zkušený slovenský speleolog a potápěč Karol Kýška, který zajistil i dva silné nosiče. V tomto roce jsme totiž řešili opačný problém než v předchozích letech – dostatek potápěčů, ale nedostatek nosičů.

Kristalni kanal, Labyrint (Foto J. Sirotek)

Díky plánovanému pobytu za 2. sifonem je letošní expedice o pár dnů delší a na planinu přijíždíme už ve čtvrtek odpoledne. Hned se pouštíme do balení věcí a do jeskyně hned v pátek ráno po společném focení vysíláme průzkumné družstvo s prvními vaky.

Po cestě k jeskyni nás čeká překvapení. Místo malebné pěšinky do kaňonu jdeme po mohutné vybagrované cestě, doslova vysekané do skal a suťovisk. Už je to tady! Černohorci začali pracovat na zpřístupnění jeskyně pro veřejnost. Pro výstavbu lanovky je nejdříve potřeba vybudovat transportní cestu k poslednímu stožáru lanovky, která má vést kaňonem od kláštera k novému vchodu. Ten bude v místech, které už kdysi dávno identifikovali Srbové na konci Labyrintu a kde jsme se i my snažili o jeho prokopání na místě zaměřeném radiomajákem. To je také asi důvod, proč Černohorci nechtěli, abychom v kopání pokračovali a neujmuli jim tak zásluhy na zpřístupnění. Ještě před odjezdem jsme si na internetu našli několik článků o plánovaném zpřístupnění části jeskyně. Vypadá to na megalomanský projekt a jsme zvědaví, jestli to opravdu zrealizují. Záměrem je vozit sem čínské turisty od moře. Zpřístupnit by se měla část Labyrintu až na křižovatku před Termitniakem.

Spojka mezi hlavní chodbou a částí Srksov Pomorski Put (Foto J. Sirotek)

Ale zpátky k naší expedici. Zhruba v půlce cesty do kaňonu přicházíme na „čelbu“. Bagr to hrne hlava nehlava. Přemýšlíme, zda nová cesta vydrží první větší déšť, protože sklony výkopů a násypů jsou místy téměř kolmé a neustále někde padá volné kamení. Samotný postup z konce cesty na dno kaňonu po staré pěšince je dobrodružstvím připomínajícím počítačovou hru, kde jednotliví hráči musí uhýbat valícím se kamenům, často velikosti ledničky.

V pátek pokračujeme v pečlivém balení věcí za sifony. Jednotlivé vaky jsou očíslovány a přesně evidovaný jejich obsah, abychom na nic důležitého nezapomněli. Večer se z jeskyně vrací průzkumný tým. Dostali se až na konec, ale v partiích před 1. sifonem, resp. před posledním bivakem jsou hluboká jezera. Spekulujeme, jak budou vypadat vodní stavy za 1. sifonem, a hlavně pak ve Vodní chodbě před 3. sifonem za Hliněnou galerií. Shodujeme se, že jediný způsob, jak to zjistit, je pokračovat v původním plánu. V sobotu brzy vstáváme a v několika skupinách vyrážíme s těžkými vaky do jeskyně. Jdou s námi znovu i někteří obětavci z průzkumného týmu, protože je nás málo a proti plánu je potřeba vzít i dva vaky, které zůstaly ze včerejška po cestě v jeskyni. Nakonec jsme všichni v 17.00 v bivaku. V jeskyni zůstává útočné družstvo ve složení Sirotek, Motyčka, Kýška a Pazderka. Ostatní se vrací na povrch. Přespáváme v bivaku před prvním sifonem.

Budování cesty k novému vchodu (Foto J. Sirotek)

V neděli po snídani přenášíme zbytek věcí k 1. sifonu, kde balíme vaky s bivakem a jídlem pro pobyt za sifony. Nahoru přibalujeme kameny, abychom vyvážili pozitivní vztlak ve vodě. Navlékáme se do sucháčů a postupně proplaváváme první sifon. Anděl svůj křest zvládá na výbornou i přesto, že je to jeho druhý opravdu jeskynní ponor. Pak už se společně vláčíme přes jezero k Evženovu pahorku. Karol filmuje na GoPro a tak i ostatní budou mít možnost nacítit si atmosféru hrůzného zážitku s vláčením výstroje a transporťáků přes toto ďáblovo dílo. Všichni ale mají dobrou náladu a s Andělem se štengrujeme o těch 12 sudů, co je v sázce. V pohodě proplaváváme všichni i 2. sifon a pokračujeme už nalehko, jen s bivakovou výstrojí, do dómu Nosičů, kde nás po 3 letech vítají nepoškozené stany v ústí Červené galerie. Vracíme se ještě jednou ke 2. sifonu a balíme dvě kompletní potápěčské výstroje pro zítřejší útok na 4. sifon. Necháváme je dole v dómu a jdeme se oddávat kultuře bivaku. Po zkušenosti z čínských expedic jedeme letos na stravě z pytlíků. Dobrou náladu udržuje Karolova slivovice.

Před ponorem do 1. sifonu (Foto K. Kýška)

Z vyhřátých spacáků se nám ráno moc nechce, ale nedá se nic dělat. Po vaření ještě musíme Karolovi sešněrovat s pomocí Tesa pásky a vodící šňůry totálně roztrženou holínku a můžeme vyrazit. Zase to trmácení s těžkým baťohem a strangulační rýhou od suchého obleku na krku. Přelézání nespočetného množství stupňů, ostrých břitů a ohromných skalních bloků. Po cestě točíme pár záběrů na video. Za dómem Big Brother se noříme do dlouhých jezer. Je tu o poznání více vody než posledně a bohužel se naplňují naše pesimistická očekávání. Cesta dál je neprůchodně uzavřená sifonem. Vylézáme z vody a rekapitulujeme možnosti. Mohli bychom tento sifon sice proplavat, ale nemáme dostatek šňůry a navíc máme vybavení jen pro dva potápěče, kteří by nebyli schopní odtransportovat výstroj dalších 500 m až ke 3. sifonu. Druhou variantou je tady nechat flašky a vrátit se sem na podzim nebo příští rok. To by však znamenalo, že zpátky všichni poplaveme jen s jednou flaškou, což je riskantní. Nakonec vítězí bezpečná třetí varianta, odnést všechno zpátky a vrátit se ještě ten den na povrch.

Překonávání Evženova pahorku s těžkou potápěčskou výstrojí (Foto K. Kýška)

Cesta zpátky je o poznání horší – chybí nám objevitelská motivace a máme před sebou dlouhou cestu s těžkým batohem na zádech. Vláčíme flašky až ke 2. sifonu a pak se nalehko vracíme do bivaku. Děláme si rychlý oběd a balíme bivak. Cesta z bivaku před 1. sifon nám zabere zhruba 1,5 hodiny. Převlékáme se a balíme všechno na retransport. V 18.00 se vydáváme na cestu ven z jeskyně a bereme každý jeden těžký vak. V Katedrále potkáváme Macieja a Olu, kteří jsou tu na bivaku. Večer už jsme všichni v táboře a narážíme bečku.

Jezera za Dómem Big Brother (Foto: K. Kýška)

Další dva dny jsou ve znamení vynášení věcí z jeskyně. Zde je nutno vyzdvihnout heroický výkon Anděla, který sám vynesl tři vaky od Klučného jezera. S Kajmanem se ještě vypravujeme do Srksova Pomorskeho Putu domapovat poslední chybějící část – Obchvat. Menší část už kluci zmapovali během našeho pobytu za sifony. Naštěstí i přes vyšší vodní stavy v zadní části jeskyně je celý obchvat volně průchozí a po celodenním mapování se dostáváme až na místo spojení s hlavním tahem. Máme dobrý pocit z ukončené práce. Po mnohaletém snažení byl domapován poslední kousek jeskyně a zbývá už jen celou mapu zkompletovat v Therionu.

Překreslování, spojování a úpravám mapy věnujeme další desítky hodin. Kajmanovi, Adamovi a Agniezce patří můj velký dík za jejich úsilí, bez kterého bychom to nikdy nedali dohromady. Výsledkem je opravdu podrobná mapa jeskyně v měřítku 1:200 – 1:500. Celková délka se zastavuje na čísle 19.599 m a denivelace na 241 m. Když jsme do Černé Hory přijeli v roce 2003 poprvé, byla délka jeskyně 10 km. Za 16 let jsme tedy objevili 9,5 km a délku jeskyně téměř zdvojnásobili. Většina objevů byla především v částech za 1. sifonem a na konci Srksova Pomorskeho Putu, dílčí objevy pak v odbočkách a komínech hlavního tahu a Labyrintu. Zkompletování celé mapy taky umožnilo identifikování dalších nadějných míst na další průzkum a je zřejmé, že Dalovica pecina ještě nevydala všechna svá tajemství a že se sem ještě určitě budeme vracet. Možná se už příště projdeme pohodlnější cestou díky zpřístupnění nového vchodu. V současnosti ještě pracujeme na zpracování mapy do formy podrobného atlasu jeskyně v měřítku 1:500.

Přehledná mapa jeskyně Dalovica

Expedicí v letech 2017, 2018 a 2019 se zúčastnili: Marcin Bacia (2017), Zofia Bartkowiak (2019), Petr Celý (2017, 2018, 2019), Katarzyna Drapa (2017), Pawel Fromont (2017), Aleksandra Fryń (2017, 2018, 2019), Maciej Fryń (2017, 2018, 2019), Michal Gabzyl (2019), Ryszard Grzywa (2019) Roza Hinc-Kus (2019), Dominik Jurczak (2019), Vít Kaman (2017, 2018, 2019), Natalia Kedzierska (2017), Martin Kočkovsky (2019), Bartosz Koperek (2019), Vendula Koublová (2017, 2019), Artur Krawczyk (2017), Marika Kučerová (2017, 2018, 2019), Karol Kýška (2019), Aleksander Kus (2019), Kamil Kus (2019), Bianka Lesik (2019), Alicja Marzec (2017), Andrzej Mazur (2017), Arkadiucz Matuszek (2018, 2019), Zdeněk Motyčka (2019), Piotr Naumowicz (2018), Agnieszka Noculak (2017), Malgorzata Orlowska (2019), Tomasz Pawłowski (2017, 2018), Vojtěch Pazderka (2017, 2018, 2019), Agata Pęciak (2017, 2018, 2019), Adam Pyka (2017, 2019), Aleksander Ramut (2017, 2019), Kamila Rogaczewska (2017), Magdalena Sikora (2017),  Jan Sirotek (2017, 2018, 2019), Luboš Trtílek (2018, 2019), Lukáš Vlček (2019) a Ariel Wcislo (2017).

Všem patří velký dík za jejich nadšení a práci, kterou společnému bádání věnovali.

Rekapitulace expedic Medúza v letech 2003 – 2019

2003   První výprava, při níž překonáváme 1. sifon na konci jeskyně a objevujeme další pokračování zakončené 2. sifonem.

2004   Pro vysoké vodní stavy v jeskyni se nám nedaří dostat k 1. sifonu. Fotodokumentace hlavního tahu jeskyně. Objev jeskyně Brno nad vývěrem Glava Bistrice.

2005   Úspěšné překonání 2. sifonu a objev mohutných prostor v délce 1,5 km včetně dvou obrovských dómů – Dóm Nosičů a Dóm Big Brother. Nález nového poddruhu brouka Remyella scaphoides  Jeannel 1931.

2006   Dvě dvojice se vystřídají na bivaku za 2. sifonem a dokumentují další objevené prostory – Červená galerie, pokračování za Dómem Big Brother, Hliněná chodba a Krystalová galerie.

2007   Trojice potápěčů při třídenním bivaku objevuje pokračování jeskyně až ke 3. sifonu. Společně s Romanem Groškem natáčíme film o průzkumech na planině. Potápěčský průzkum vyvěračky Jurisko Vreljo do hloubky 50 m.

2008   Účast na záchraně potápěčů z vyvěračky Zugó na Slovensku. Dokončení filmu. Pokračování potápěčského průzkumu vyvěračky Jurisko Vreljo do vzdálenosti cca 350 m. Sestup do propasti Djerdap.

2009   Potápěčský průzkum v koncových partiích části Srksov Pomorski Put.

2010   Překonání Srbského sifonu  a dalšího sifonu na konci Srksova Pomorskeho Putu. Objev pokračování o délce 350 m.

2011   Pokračování průzkumů v částech za sifony v Srksově Pomorskem Putu. Povrchový průzkum.

2012   Potápěčský průzkum vyvěračky Jurisko Vreljo. Použití trimixu, rebreatheru a skůtru. Po 450 m se nám daří vynořit na volné hladině, ale jeskyně zjevně dále pokračuje pod vodou.

2014   Při letní expedici se nám nedaří dostat dozadu přes zatopený Termitniak. Zahajujeme nové mapování celé jeskyně a seznamujeme se detailněji s oblastí Labyrintu. Podzimní expedice je zaměřená na průzkum jeskynních vchodů v kaňonu nad Glavou Bistrice. Objev jeskyně Oči Google.

2015   Neúspěšný pokus o vyčerpání 1. sifonu benzínovým čerpadlem. Čtveřice potápěčů během třídenního bivaku za 2. sifonem pokračuje v exploracích koncových částí. Podaří se proplavat 3. sifon a objevit pokračování v délce 400 m. Před 3. sifonem prozkoumáváme a dokumentujeme Krystalovou galerii. V Červené galerii nad bivakem objevujeme další horní patro.

2016   Detailní průzkum a zmapování prostor a odboček mezi 1. a 2. sifonem. Lezecký průzkum komínů na hlavním tahu. Pokračování mapovacích prací. Snaha o otevření nového vchodu do jeskyně na konci Labyrintu.

2017   Dokončení průzkumů za 3. sifonem v Srksově Pomorskem Putu. Objev Sala Buchmana a pokračování v délce 500 m.

2018   Mapovací práce v Labyrintu a Srksově Pomorskem Putu.

2019   Dokončení mapování celé jeskyně, neúspěšný pokus o překonání 4. sifonu, kdy postup zastavily sifony za Dómem Big Brother.