V sobotu 24.9.2022 jsme uskutečnili potápěčský průzkum přítokového sifonu v Černé propasti ve Sloupsko-šošuvských jeskyních.
Ponor na této lokalitě jsme měli v hledáčku už dva roky, od společné akce se Standou Lejskou z ČHMÚ, kdy jsme zde měřili průtok vody. Dle historických záznamů se zde kromě Standy Bílka ze ZO ČSS 1-10 Speleoaquanaut v roce 1989 nikdo další nepotápěl. Podařilo se mu tehdy dosáhnout vzdálenosti 30 m při maximální hloubce 6 m. Detailnější informace o tomto ponoru se nezachovaly.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Sloup2020-1-1024x683.jpeg)
Podle hydrologických měření lze usuzovat, že z přítokového sifonu na dně Černé propasti vyvěrá přibližně stejné množství vody, jaké se ztráci v ponorech v okolí Hřebenáče a ve Starých skalách. Z historických poznatků je také zřejmé, že tento sifon musí přímo komunikovat se sifonem ve Wankelově jezírku. Tady se v minulosti uskutečnilo několik ponorů. První proběhl v roce 1973 v rámci mezinárodního tábora jeskynního potápění a další pak v režii Labyrintu a Mirka Měkejše Měkoty. Byla zde dosažena hloubka přes 30 m a zároveň objeveno horizontální pokračováni v malé hloubce s volnými hladinami. Ponor do hluboké části jsme zopakovali v srpnu 2020 během skupinového soustředění a dosáhli hloubky 39 m. Díky nízké viditelnosti se ale podařilo změřit pouze část polygonu.
Do Černé propasti jsme se vypravili v sobotu 24.9.2022 společně s mladým jádrem skupiny, pro které to byla zároveň tréninková akce na SRT s taháním transporťáků. Protože nás bylo dost, Petr si s sebou vzal i focení.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Sloup_2022-1-768x1024.jpeg)
Vodní podmínky moc příznivé nebyly. Voda v potoce tekla plným proudem až do Starých skal. U sifonu to sice vypadalo nadějně, ale přesto maximální viditelnost nepřesáhla 30 cm. Naštěstí byl v sifonu docela proud a aspoň částečně se to odkalovalo.
Po zanoření jsem se kvůli špatné viditelnosti snažil sledovat pravou stěnu. Postupně jsem naklesal do hloubky cca 6 m a cestou minul vzpříčenou kládu, která je společně s Absolonovým provazovým žebříkem od Wankelova jezírka, deponovaným na skalisku před sifonem, dokladem, že sifon by mohl být průchozí v docela slušném profilu.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Sloup2020-2-1024x683.jpeg)
(Foto: J. Sirotek)
Po zhruba 20 m se dno pokryté střídavě jemným sedimentem a kulmskými valouny začalo zvedat a já se držel spíše stropu. Podařilo se mi na zhruba 30. metru téměř vynořit, ale chodba skončila ve zúžené puklině. Vrátil jsem se tedy kus zpět a zkoušel najít cestu níže. Viditelnost klesla na nulu a já se začal ztrácet. Navíc se mi zamotal buben s vodící šňůrou a tak jsem se raději rozhodl vrátit, aby mi kolegové pomohli zamotanou šňůru rozmotat. První část ponoru trvala asi 20 minut.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Sloup_2022-3-683x1024.jpeg)
Poté, co mi Lída s Brtníkem přemotali buben, se vracím do sifonu. Spíše po hmatu než po paměti jsem se dostal zhruba tam, kde jsem skončil, a začal hledat pokračování, tentokrát při dně u pravé stěny. Chodba postupně klesla až do hloubky téměř 9 metrů a její profil se začal snižovat (tedy u pravé stěny, celkově mohla být chodba mohutnější, ale to holt nebylo vidět). Při přemotávání bubnu se asi nepodařilo odstranit jednu smyčku a tak musím namotání šňůry spravovat pod vodou. To se mi po chvilce podařilo, ale zato jsem si natrhl rukavici a začalo mi téct do obleku. Můj další postup ale po pár metrech zastavil příliš nízký profil chodby a zvířený jemný sediment. Viditelnost klesla na absolutní nulu, takže nebylo vidět ani světlo před maskou. Nastal ten pravý čas ukončit ponor.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Sloup_2022-4-683x1024.jpeg)
Začal jsem se pomalu obracet a když už se mi zdálo, že proběhla otočka o 180 stupňů a začal jsem smotávat šňůru, zjistil jsem, že jsem se do ní zamotal. Uvolnění šňůry z ploutve proběhlo hladce, ale zatažená smyčka kolem čelovky a gopra na helmě nechtěla povolit. Zkusil jsem se posunout, ale profil zpět byl neprůlezný. S automatikou zarytou v bahně, s bubnem v jedné ruce a volnou vodící šňůrou v druhé jsem začal panikařit. Smyčka šňůry z helmy nešla ani za boha uvolnit. Ještě jednou jsem se zkusil na sílu prorvat nízkým profilem zpět. Nešlo to. Začal jsem propadat skepsi. “Zastavit se a vydýchat”, zní poučka z učebnic jeskynního potápění. Silou vší vůle jsem všeho nechal a snažil se uklidnit. Po chvilce přemýšlení jsem se vrátil kus zpět a ještě jednou zkusil zamotanou šňůru z helmy uvolnit. Opět bezúspěšně. Nezbylo tedy nic jiného než šňůru uříznout. Dal jsem si maximální pozor, aby se mi nevysmekla šňůra vedoucí ven a přeřízl smyčku vedoucí k helmě. Teď zbývalo vysmeknutí z úžiny. Bylo jasné, že cestou sem jsem musel plavat kus vedle a skutečně asi o metr vpravo se mi podařilo najít průchodný profil. Začal jsem smotávat šňůru na chuchvalec na bubnu. Konečně se mi podařilo najít místo, kde bylo aspoň trošku vidět a dala se vyvázat šňůra. Ven jsem vystřelil rychlostí kulového blesku. Brtník mi pomohl z vody a já jen tak deset minut seděl na břehu a děkoval všem svatým. Mladá sekce zatím vyfotila, co se dalo. Po sbalení pinglů jsme postupně začali lézt nahoru přes Komenského jeskyně.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Snímek-obrazovky-2022-09-27-v-13.36.30.png)
Po rozmotání chuchvalce vodící šňury na boudě lze odhadnout celkovou dosaženou vzdálenost na 50 m ve směru S až SV. K Wankelovu jezírku tak stále chybí cca 100 m. A jaké plyne ponaučení z popsané krizové situace? 1. V takto komplikovaných sifonech by se mělo potápět jen za nejlepších možných podmínek, tzn. v lepší viditelnosti. 2. Do neznámých malých sifonů si nebrat gopro na hlavě nebo jiné nadbytečné součásti výstroje, které by mohly dát příležitost k zamotání se do šňůry (mimochodem záznam z gopra z tohoto ponoru by šlo natočit v libovolné špinavé kaluži). 3. V členitých prostorech je potřeba opravdu dobře dávat pozor na možné zatažení šňůry do neprůlezného místa. 4. Jak říkal Dano Hutňan: “Všechno je to o psychike”. I v těch nejbeznadějnějších situacích je potřeba zachovat chladnou hlavu.
![](https://pustyzleb.cz/wp-content/uploads/2022/09/Snímek-obrazovky-2022-09-27-v-13.24.21.png)
Díky všem zúčastněným (Lídě, Tomášovi a Martinovi Ondrouchovým, Petrovi Š. Janíčkovi, Emě Otevřelové, Barboře Sirotkové) a paní Hasoňové ze Správy jeskyní za ochotnou spolupráci při organizaci naších akcí ve Sloupsko-šosůvských jeskyních. Další pokus bude muset počkat, až bude lepší voda…
Zapsal: J. Sirotek