V roce 1996 se v návaznosti na snahu překonat 1. sifon na konci Sloupského koridoru v Amatérské jeskyni začali naši členové T. Mokrý, Tomáš Pavlovský a J. Sirotek učit základy potápění. Později se k nim připojil i Z. Motyčka. Koncem roku 1999, když už jsme měli dostatek zkušeností a absolvovanou teoretickou část výcviku jeskynního potápění, začali jsme podnikat první nesmělé krůčky pod hladinou podzemních vod v Moravském krasu. Jednou z tradičních „školních“ lokalit je Podzemní vývěr Punkvy v Amatérské jeskyni. Zde prováděli v roce 1983 průzkum potápěči ze ZO ČSS 6-09 Labyrint. Postupně se jim podařilo propojit Podzemní vývěr Punkvy se Zadním jezerem a pokročit cca 300 m dále proti proudu Punkvy. Zde zůstal pod vodou vyvázaný konec šňůry Miroslava „Měkkýše“ Měkoty.
Při našich tréninkových ponorech na podzemní Punkvě v letech 1999 až 2000 jsme na uvedené lokalitě kompletně opravili vyvázání potrhaných vodicích šňůr a celou lokalitu znovu zmapovali. Jak jsme se postupně v jeskynním potápění otrkávali, začali jsme se pouštět i dál proti proudu. Objevili jsme propojení s další volnou hladinou ve Východní macošské větvi, kterou jsme nazvali Tůň Babických kovozemědělců. Z ní jsme pak podnikli sérii několika ponorů proti podzemnímu toku Punkvy a dostali se až na konec šňůry z roku 1983. Díky velmi špatné viditelnosti byl náš postup jen velmi pomalý, vždy jen maximálně pár desítek metrů.
V květnu 2001 byla na konci sifonu dosažena volná hladina v prostoře nazvané Čokoládovna. Pokus o vylezení do skalního okna 5 m vysoko nad hladinou skončil nezdarem. Jediné možné pokračování bylo pod vodou v 33 m hluboké studni Hřbitovního kvítí. Dalšímu postupu však bránil snížený, štěrkem vyplněný profil. Po nepříjemné krizové situaci byly další pokusy na této lokalitě ukončeny. Celkově bylo zmapováno 460 m prostor pod vodou.
V roce 2002 se J. Sirotek a T. Mokrý potápěli také v Šolimově míse s cílem proniknout do Čokoládovny z druhé strany. Z centrálního jezera se jim podařilo objevit nízkou odbočku (chodba Oranžové tmy), ve které pronikli cca 50 m směrem na J, kde byla zastižena volná hladina. Maximální dosažená hloubka byla 22 m. Další průzkum zde nepokračoval.
K podzemní Punkvě v Amatérské jeskyni jsme se vrátili až po 18 letech v roce 2020 s cílem ověřit možné pokračování ze Šolimovy mísy proti proudu. V úzkém vývěru vody pod žebříkem se před námi potápěli v podstatě všichni naši předchůdci jak z brněnského Trygon klubu, tak z Labyrintu. Naposled se tu v roce 1993 potápěl David „Koala“ Netušil, který pronikl do vzdálenosti cca 100 m a dosáhl hloubky 27 m.
První ponory na této lokalitě realizoval J. Sirotek jako sólové. V roce 2020 panovaly na Punkvě relativně příznivé vodní poměry a viditelnost místy překračovala 3 m. Poměrně rychle bylo dosaženo nejzazšího místa z roku 1993, nicméně další postup proti proudu nebyl možný. Při druhém ponoru bylo z klesající vstupní sondy objeveno okno, kterým se podařilo proniknout do ohromného tunelu, na jehož konci bylo možné vynořit se na volné hladině v dómovité prostoře s několika komíny. Po vynesení objevených prostor do mapy bylo zjevné, že místo hledaného přítoku jsme nalezli tunel, kterým proudí Punkva směrem k Podzemnímu vývěru. Zároveň bylo jasné, že Šolimova mísa je pouze jakýmsi slepým ramenem či přepadovým oknem a hlavní tok je právě v objeveném tunelu v hloubce přes 20 m.
Následovala série ponorů organizovaných společně se ZO ČSS 6-17 Topas a ZO ČSS 6-19 Plánivy. Za 1. volnou hladinou pokračoval tunel směrem po proudu v nezměněném profilu (průměru cca 5 m) dále a opět klesal do hloubky okolo 20 m, kde se stáčel k JV. Po cca 50 m jsme se po šikmém hlinitém svahu vynořili na další volné hladině, dlouhé asi 20 m ve směru SV–JZ. Na jejím j. okraji byl hlinitý svah a nad ním se otvíralo ve výšce cca 3 m skalní okno směřující na JZ. Nejdříve jsme hledali pokračování zpátky v sifonu, ze kterého jsme připlavali. Postup byl limitován nulovou viditelností a další pokračování jsme nalezli až po několika pokusech na sv. konci volné hladiny, kde chodba pokračovala opět pod vodou. Po zhruba 50 m chodba přešla ve svislý komín, kde bylo patrné zmenšení profilu. V hloubce 30 m jsme museli ponor kvůli času i zásobě vzduchu ukončit, chodba ale pokračovala stále dál.
Další ponory jsme věnovali hledání pokračování ze Šolimovy mísy proti proudu. Před koncem chodby z prvního ponoru se nám podařilo objevit pokračování a posunout se o několik desítek metrů, zde však chodby končily v uzavřených komínech. Zároveň jsme objevili propojení sifonu s druhou volnou hladinou v odbočce z dómu U Bílé kašny. Znovu jsme se vrátili také na konec šňůry po proudu, kde jsme pronikli do již horizontální chodby s hloubkou přes 40 m. Začali jsme přemýšlet o použití trimixu.
Během letního soustředění skupiny v Moravském krasu byl uskutečněn další sólový ponor J. Sirotka, při kterém proplaval dalších cca 100 m chodby do míst, kde tunel pomalu začínal stoupat. Podle mapy toto místo nemohlo být daleko od Čokoládovny. Na to konto jsme se také vrátili do Tůně Babických kovozemědělců. Po téměř 20 letech byla většina vodicích šňůr proti proudu stržena, a tak jsme se pustili do natahování nových. Vzhledem ke špatné viditelnosti to šlo jen pomalu.
Naplánovali jsme frontální útok na poslední neznámý úsek Punkvy mezi Šolimovou mísou a Podzemním vývěrem Punkvy. Útočná trojice bude ve složení J. Sirotek, Radek Nejezchleb (ZO ČSS 6-19 Plánivy) a Bartošek (ZO ČSS 6-09 Labyrint). Každý potápěč bude mít tři lahve, na postup až do hlubokého komínu budou potápěči používat Nitrox pro zkrácení celkového dekompresního času. Jako zálohu si vezmou i malou lahev s kyslíkem pro urychlení vlastní dekomprese. Den D byl stanoven na 26. 9. 2020.
Vzhledem k množství lahví jsme se sice zanořili v Šolimově míse, ale zbylé lahve jsme si připnuli až na boční volné hladině. Vcelku rychle jsme byli nad komínem, kde jsme zanechali kyslík a následně i Nitrox. Poté jsme se rozdělili. J. Sirotek šel na čelbu natahovat novou šňůru a R. Nejezchleb s M. Bartoškem za ním mapovali. V hloubce 27 m navázal J. Sirotek novou šňůru a pokračoval vzestupnou chodbou, která byla na dně pokryta jemným sedimentem a postupně přešla do propasťovité prostory s hladce erodovanými stěnami. Potápěč vystoupal až ke hladině, kde nalezl smotek horolezeckého lana. Nebylo pochyb, dostali jsme se do Čokoládovny – znovu po 19 letech, tentokráte z druhé strany. Celková délka nově objevených prostor, nazvaných na počest Karla Divíška „Tunálův tunel“, přesáhla 700 m. Poslední akci před příchodem podzimní povodně jsme věnovali ještě natažení zbytku šňůry od Tůně Babických kovozemědělců do Čokoládovny.
V průběhu roku 2020 se uskutečnilo celkem 11 potápěčských akcí, do kterých se zapojily všechny ZO ČSS, které provádějí v Amatérské jeskyni průzkum. Zbývá objasnit poslední úsek podzemní Punkvy proti proudu od Šolimovy mísy směrem k Bludišti Milana Šlechty. Zatím poslední známou volnou hladinou zůstává nenápadný trativod v Bezejmenném dómu. Potápění v tomto místě bohužel doposud brání nepříznivé vodní stavy.
