Po roční přestávce jsme se na konci srpna vypravili už na jedenáctou expedici Medúza do Černé Hory. Cílem letní expedice bylo navázání na objevné postupy v roce 2007 na samém konci jeskyně a pokus o překonání dosud nedotčeného třetího sifonu. Významnou posilou letošního týmu byla skupina polských speleologů z Klubu Speleologiczneho Politechniki Wroclavskiej.
Na rozdíl od předchozích expedic do jeskyně Dalovica jsme se rozhodli v tomto roce přesunout tábor do spodní části kaňonu ke klášteru, protože jsme vyhodnotili transport kaňonem jako výhodnější. Vodní stavy v jeskyni přijíždí prozkoumat mikulovská sekce už o den dřív. Bohužel se ukazuje, že volba tábora u kláštera nebyl dobrý tip. Díky zvýšeným vodním stavům byla cesta k jeskyni spíše bojem o přežití a tak se útočné družstvo otáčí už u prvního jezera před dómem Slavija.
Přesouváme tábor na klasické místo k Mitovi Dalovicovi a vysíláme další průzkumný tým. Podle stavu vody v kaňonu usuzujeme, že tento rok je ve znamení vyšších vodních stavů i v Černé Hoře a obáváme se, zda se nám vůbec podaří dostat se k prvnímu sifonu. Naše obavy se bohužel záhy naplňují. Postup do zadní části jeskyně blokuje sifon v plazivce před Termitniakem. Nadšení celého týmu padá na bod mrazu. Utopické plány na improvizované vyčerpání sifonu jsou záhy zavrženy. Nakonec se rozhodujeme, že budeme svůj čas na planině věnovat novému mapování vstupních partií a průzkumu Velkeho Lavirintu, ve kterém jsme nikdy předtím nebyli.
Následujících několik dní vyrážíme do jeskyně vždy rozdělení na 3 – 5 družstev. První dvě se plně věnují mapování, jedno až dvě jsou průzkumná a jedno je fotografické.
Jediná dochovaná mapa jeskyně, kterou máme k dispozici je kopie mapy pořízené Bělehradskými jeskyňáři, kteří objevovali větší část systému v osmdesátých a devadesátých letech. Tato mapa však není moc podrobná (měřítko 1:2.000) a neobsahuje žádné výškové údaje. Navíc není k dispozici žádný údaj o celkové denivelaci a délce jeskyně. Ze zkušenosti z předchozích let víme, že některé části na této mapě nejsou zachyceny vůbec. O přemapování jeskyně jsme mluvili v minulosti mnohokrát, ale nikdy na to nebyl čas ani lidi. Teď máme obojí. Postupujeme systematicky od vchodu směrem do Velkeho Lavirintu. Tyto části jsou kompletně v horním patře, takže tu nemáme problém s vodou. K mapování používáme Dista propojená s PDA se SW PocketTopo. Současně kreslíme jak půdorys, tak rozvinutý řez. Po vyladění postupu dosahujeme produktivity 1 km zmapovaných chodeb denně ve dvou tříčlenných družstvech. Zásadním limitem je kapacita baterií v PDA, kterou posilujeme záložní power-bankou.
Paralelně s mapováním fotografická a průzkumná družstva „objevují“ chodby ve Velkem Lavirintu. Mezi obrovskými koridory doslova zacpanými krápníkovou výzdobou jsou spleti menších chodeb a plazivek. Všechno prolézáme a mapujeme. Obdivujeme důslednost srbských speleologů, kteří nezapomněli na žádný kout a tak je jen málo míst, kde před námi nikdo nebyl. V nejzazší části na západním konci systému se v jednom místě dostáváme podle sedimentů a drobných kořínků velmi blízko k povrchu. Následující dvě akce věnujeme kopání, ale průniku na povrch nakonec nedosahujeme. Podle mapy však musíme být velmi blízko svahu kaňonu. Jeden den věnují polští kolegové průzkumu dvou mohutných komínů v chodbě před Termitniakem avšak s negativním výsledkem.
Celkem za 5 dní intenzivní práce mapujeme skoro 4 km chodeb a vytipováváme několik míst na možné další pokračování. Zároveň jsme pořídili fotodokumentaci části jeskyně, kde jsme předtím nikdy nebyli. Přes počáteční zklamání z neúspěchu kvůli vodě, máme nakonec dobrý pocit z kusu udělané práce a dáváme si závazek v průběhu dalších expedic dodělat mapu celé jeskyně.
Poslední den ještě věnujeme povrchovému průzkumu. Tentokrát se vydáváme na opačnou stranu směrem k horní části bočního kaňonu, který vede k vývěru Bistrice a v jehož spodní části je jeskyně Brno. Kaňon vypadá velmi zajímavě a v jeho stěnách tušíme možné nové vchody do podzemí. Nicméně díky husté vegetaci je zde velmi obtížný pohyb. Poprvé se tu ale rodí myšlenka podzimní expedice. Celou letošní expedici zakončujeme u moře, kde si pochutnáváme na rybách a jiných mořských potvorách.
Letní expedice Medúza 2014 se zúčastnili: Kazimierz Buchman, Petr Celý, David Čápek, Jiří J. Čermák, Daniel Furgał, Luboš Glier, Jaroslav Gregor, Jakub Grzęda, Tomáš Havelka, Vít Kaman, Michał Kamiński, Agata Kulawczyk, Marika Kučerová, Anna Magiera, Jacek Malinowski, Štěpán Mátl, Andrzej Mazur, Piotr Mielnik, Zdeněk Motyčka, Agnieszka Noculak, Vojtěch Pazderka, Agata Pęciak, Magdalena Piosek, Adam Pyka, Paweł Ruda, Jan Sirotek, Jagoda Siwek, Zuzana Túčková, Zdeněk Večeřa, Szymon Wawrzyniak, Ariel Wcisło a Andrzej Żak.
O podzimní expedici je definitivně rozhodnuto, když Zdeněk na Google Earth zkoumá nové satelitní snímky povrchu. Přesně v oblasti kaňonu nad vývěrem Bistrice identifikuje několik zřetelných jícnů propastí. Vyrážíme v polovině listopadu v minimalistické sestavě. Spaní máme zajištěno v letní kuchyni rodiny Dalovičů, kde na ploše 6 m2 strávíme celkem 4 noci. Cílem této mini-expedice je jednak průzkum zmíněného kaňonu, ale také pokračování mapovacích prací v jeskyni Dalovica.
Hned po příjezdu na planinu i přes špatné počasí vyrážíme podle GPS k „tajemným černým skvrnám“ z Google. Listí je opadané a tak je pohyb v hustě zarostlých stráních kaňonu výrazně jednodušší jak v létě. Poměrně snadno se nám daří lokalizovat obě propasti, které z povrchu vypadají velmi nadějně. Po chvíli se nám daří nalézt i spodní vchod, se kterým jsou obě propasti propojené. Bohužel se jedná pouze o svahovou jeskyni bez dalšího pokračování. Blížící se tma nás nutí k návratu do našeho skromného příbytku.
Druhý den se jedno družstvo vrací do kaňonu a já s Kajmanem a Honzou se vydáváme do Dalovice převrtávat mapovací body na hlavním tahu. V kaňonu je ještě více vody než v létě a postup v jeskyni tentokrát zastavuje hluboké jezero ještě před Slavijí. Je jasné, že z mapování už letos nic nebude. Povrchové družstvo mezitím prolézá horní část kaňonu. Nalézají několik zajímavých portálů, ale největším úspěchem je objev 30 m dlouhé jeskyně. Do kaňonu se vracíme ještě dvakrát a prolézáme obě stěny v celé délce až k vývěru Bistrice. Bohužel bez většího úspěchu. Jednu povrchovou akci věnujeme i hlavnímu tahu Dalovice a i přes několik pokusů o výkopové práce zůstáváme neúspěšní.
Podzimní akce se zúčastnili: Petr Celý, Vít Kaman, Tomáš Mokrý, Vojtěch Pazderka, Jan Sirotek a Jan Vašík.