Na konci srpna 2009 se již po sedmé vypravili do Černé Hory jeskyňáři z několika ZO ČSS na tradiční expedici Medúza. Vzhledem k omezenému počtu účastníků jsme nakonec přehodnotili program expedice a jako hlavní cíl jsme si vytkli průzkum vstupních partií jeskyně Daloviča, zejména částí Srksov Pomorski Put a Veliki Lavirint. Potápění v přítokovém sifonu vyvěračky Jurisko Vreljo jsme tak odložili na další rok.
Prvních několik návštěv jeskyně realizujeme v malých skupinkách a snažíme se během nich zorientovat v srbské mapě, kterou máme k dispozici. Vzhledem k tomu, že tato mapa není příliš detailní, máme zásadní problém lokalizovat jednotlivé prostory v podzemí vůči jejich obrazu na mapě. Během tohoto průzkumu prolézáme pečlivě i kompletní vstupní partie celé jeskyně a lokalizujeme všechny tři další vchody z kaňonu Bistrice.
Nakonec se rozhodujeme napřít naše hlavní úsilí k průzkumu konce části nazvané Srksuv Pomorski Put (Srksova podmořská cesta). Možnosti dalšího postupu skýtá především sifon, ale i spletitý labyrint propastí a komínů v jeho okolí. Cesta na konec Pomorskeho Putu je přes mnoho jezer, z nichž některá lze traverzovat, ale do mnoha z nich je potřeba se ponořit. Podpůrný tým tyto části nejdříve vystrojuje lany, aby se usnadnil přístup a zejména transport potápěčského vybavení. Celá tato část jeskyně je zjevně mladší než hlavní tah celé jeskyně. Jedná se o nižší patro, často zaplavované vodou. Není zde tolik velkých dómů, chodby mají spíše charakter tlakových kanálů.
K sifonu dopravujeme vybavení pro dva potápěče, ale rozhodujeme se pro sólový ponor s jistícím potápěčem pro zkrácení čekání zmrzlého a promočeného transportního týmu. Sifon je jednoduchý, s maximální hloubkou 3 metry a délkou 10 m. Šel by pravděpodobně překonat i na nádech. Po jeho proplavání jsem se vynořil v pokračování stejných rozměrů jako před sifonem. V rychlosti jsem proběhl pokračování v délce cca 500 m. Chodba rozměrů místy až 20 x 15 m je několikrát přerušena jezery, která však lze bez problémů přejít bez nutnosti plavání. Vzhledem k časovému limitu, jsem musel postup vpřed přerušit, ale je jasné, že jeskyně zde pokračuje a máme tak ideální námět na další expedice. Cestou zpět pořizuji jen orientační náčrt objevených prostor a spěchám za zbytkem týmu, který zatím zkoumá labyrint před sifonem. Postupně se zde podařilo prolézt všechny odbočky a komíny, bohužel bez negativního výsledku. Balíme tedy potápění i lezení a vracíme se na povrch. Proplavaný sifon dostává název „3:0“ na počet úspěchu českých fotbalistů při zápasu s bělehradským klubem Crvena zvezda.
Ve zbylých dnech ještě část členů vyráží do jeskyně Daloviča na foto-dokumentační akci. V závěru týdne se pak rozdělujeme a opouštíme planinu, abychom si ještě užili poslední dny dovolené.. Část jede na Durmitor a část na Jadran.
Expedice Medúza 2009 se zúčastnili: Petr Barák, Jindřich Dvořáček, Janek Gajdošík, Lubomír Glier, Tomáš Havelka, Vít Kaman, Libor Láník, Veronika Němcová, Vojtěch Pazderka, Jan Sirotek a Tomáš Svoboda. V průběhu expedice nás na jeden den navštívil Petr Celý s rodinou v rámci své jugoslávské dovolené. Náš dík patří Mitovi Dalovičovi za poskytnutí místa k táboření a zásobování místními pochutinami a Izovi Gušmirovičovi za pomoc při přípravě expedice.